Fuchsie kvete jen na výhonech, které vyrostou v daném roce. Každý kus starého zdřevnatělého dřeva, který na rostlině přes zimu zůstane, odčerpává sílu kořenům. Na jaře z něj pak vyrostou řídké, vytáhlé výhony s květy až na samých koncích. Jackie Downs z americké National Fuchsia Society shrnula nejčastější chybu jednou větou: začátečníci se bojí řezat, a jejich fuchsie proto rok od roku slábnou.
Až tři čtvrtiny letošního přírůstku musí pryč
Royal Horticultural Society i National Fuchsia Society se shodují na stejné radě: řezat hlouběji, než by člověk sám od sebe odhadl. U běžných mrazocitlivých kultivarů, které se pěstují v truhlících a na terasách, má po řezu zůstat kostra vysoká 7,5 až 15 cm nad substrátem. V praxi to znamená odstranit zhruba polovinu až tři čtvrtiny toho, co rostlina za sezonu narostla. U přerostlých závěsných košů se dá vzít i víc.
Na kostře zůstanou jen pevné, vyzrálé stonky. Pryč jdou všechny listy, květy i nedozrálé plody.
Stromkové fuchsie se řežou podle stejného pravidla, jen se zásah soustředí do korunky. Kmen zůstává celý a zkracují se postranní větvičky.
Nejčastější zimní zabiják fuchsií v květináči žije v kořenech
Správný řez i dobrý sklep přijdou vniveč, když se do zimoviště dostanou škůdci. Nejvíc pozornosti si zaslouží lalokonosec, nejčastější příčina nevysvětlitelných zimních úhynů fuchsií pěstovaných v nádobách. Dospělé brouky prozradí vykousané okraje listů, hlavní škodu ale dělají bílé beznohé larvy stočené do tvaru písmene C, které ožírají kořeny. Prohlídka listů u něj nestačí, kontrola musí jít i do substrátu.
Další tři škůdci se poznají na nadzemní části. Hálčivec fuchsiový deformuje a kadeří vrcholy, které místo zdravých listů nesou nezdravě žlutorůžové zbarvení. Rez fuchsiová vytváří na rubu listů oranžové prášivé polštářky a na líci žluté skvrnky. Molice prozradí drobný bílý hmyz, lepkavá medovice a černý sazovitý povlak.
Napadené listy je potřeba odstranit a silně zasažené rostliny dát stranou od ostatních. Jako pojistka poslouží dva nebo tři řízky z každého oblíbeného kultivaru, zakořeněné zvlášť pro případ, že mateční rostlina zimu nepřežije.
Sklep, ve kterém fuchsie začne rašit dřív, než má
Termín stěhování určuje místní počasí. Na horách bývá čas koncem září, v teplých městských zahradách vydrží fuchsie venku do první poloviny listopadu. Praktickým vodítkem je předpověď: jakmile noční minima klesají ke 2 až 4 °C, je čas jednat. Na zimu se ale rostlina chystá už od začátku září. Hnojení, hlavně dusíkem, a zálivka se omezují, aby fuchsie zpomalila růst a nešla do zimy s měkkými přírůstky.
Ve sklepě má být mezi 4 a 10 °C, ideálně kolem 5 °C. Krátké ochlazení fuchsie zvládne, dlouhodobý mráz ji zabije. Tma nevadí, protože v klidovém režimu rostlina světlo nepotřebuje. Zalévá se zhruba jednou za 3 až 4 týdny a jen tolik, aby kořenový bal zůstal sotva vlhký. Kořeny fuchsie nikdy úplně neusnou a vyschnout nesmějí, voda stojící v podmisce zase spolehlivě vede k hnilobě. K péči patří i odklízení spadaných listů, kontrola povrchu substrátu a aspoň slabé proudění vzduchu.
Nejčastějším tuzemským problémem je přetopený panelákový sklep. Když v něm teplota trvale přesahuje 12 až 14 °C, fuchsie začne v šeru hnát měkké, bledé výhony. Ty zbytečně vyčerpávají zásoby a lákají molice i svilušky. Sklep se stabilními 8 °C je proto lepším zimovištěm než leckterá zimní zahrada, kde se přes den teplota vyšplhá nad 20 °C.
Fuchsie magellanská zimuje venku pod vrstvou listí
Fuchsii magellanskou (Fuchsia magellanica) řadí britská Fuchsia Society mezi otužilé druhy, které venku přečkají zimu za zimou. Po tuhém mrazu nadzemní část odumře a kořeny chráněné mulčem pak znovu vyženou.
V teplejších částech Česka, například na jižní Moravě nebo v městských zahradách, se fuchsie magellanská dá pěstovat jako trvalka přímo v záhonu. Na podzim ji stačí přikrýt 10 až 15 cm listí nebo kůry a na jaře počkat, až se od báze objeví nové výhony. Všechny ostatní kultivary včetně stromkových forem potřebují bezmrazý úkryt.
Podle čeho na jaře poznáte, že suchá kostra ještě žije
Po zimě rozhoduje jediný signál: nové pupeny na ponechané kostře nebo čerstvé výhony od báze. Vršek může vypadat suše a beznadějně, a kořeny přitom být stále živé.
Rostlinu, která se zatím neprobudila, se nevyplatí vyhazovat. Stačí ji přesunout na světlo, opatrně zalít a dát jí dva až tři týdny.