3 min

Zapomeňte na tiché vakuum. NASA odhalila, co skutečně „slyší“ teleskopy v temnotě kosmu. Černé díry i planety mluví

Sdílet

Dennívýzva

Zní to jako sci-fi trik: teleskopy prý slyší kosmos. Jenže část ukázek stojí na skutečných vlnách a část na překladu dat. Rozdíl je zásadní a odhalí ho jeden slavný případ.

Zdroj: Foto: Needpix

Obsah článku

Ve vakuu je ticho, přesto NASA umí nechat černou díru „promluvit“. Nedělá to mikrofonem ponořeným do prázdna, ale prací se signály, které vzniknou v plynu, plazmatu nebo přímo v datech.

Perseus ukazuje, proč vesmír sám nehraje

Zvuk se ve vakuu nešíří. Hotovo. Jak připomíná NASA Space Place, kosmické sondy neposílají zvuk, ale rádiové vlny. Když tedy NASA zveřejní „space sounds“, buď zpřístupní skutečné vlnění v prostředí, kde existuje médium, nebo vytvoří sonifikaci, tedy převod vědeckých dat do zvuku.

Ve VědaŽivě jsem si prošla oficiální popisy NASA i Chandry a agentura v nich ten rozdíl drží překvapivě přísně. U Persea mluví o měřených tlakových vlnách v horkém plynu galaxické kupy. U WASP-96 b naopak otevřeně píše o datech „translated into sound“ a dodává, že nejde o skutečně nahrané zvuky z vesmíru. Stejně to ukazuje i A Universe of Sound, Perseus Cluster Sonification.

A právě Perseus šokuje nejvíc. Podle Chandra Chronicles odpovídají rozestupy vln frekvenci asi 3,3 × 10 na minus patnáct Hz, tedy zhruba tónu 57 oktáv pod středním C. Lidské ucho takový signál neslyší.

Až novější sonifikace ho vytáhla o 57 až 58 oktáv výš do slyšitelného pásma, takže paradox drží pohromadě: nikdo nenahrál vakuum, ale observatoř přeložila extrémně hluboké tlakové vlny v horkém plynu do podoby, kterou už vnímáme. Jakmile tohle sedne, začne dávat smysl i chaos kolem planet.

Jupiter neřve, přístroje jen převádějí signál

Největší zkratku schytává Jupiter. Internet rád tvrdí, že planeta „řve“, jenže materiál NASA k sondě Juno popisuje něco jiného: přístroj Waves zachytil rádiové emise, tedy elektromagnetické signály, které přístroje umějí sebrat a převést do slyšitelna. Spouští je interakce Io s Jupiterovým magnetickým polem, ne akustická vlna v atmosféře planety.

Právě tady se věda láme do sci-fi. Ve VědaŽivě mi z těch formulací vyšlo, jak snadno jediná nepřesná věta smaže mechanismus a nechá po sobě obraz hučící planety. Jenže Jupiter v tomhle případě nevydává běžný zvuk, který by někdo poslouchal uchem. Přístroje loví elektromagnetický signál a teprve potom z něj skládají slyšitelnou podobu.

Saturn zní jinak. NASA Science u záznamu o Saturnu a Enceladu popisuje plazmové vlny mezi Saturnem a Enceladem, které zaznamenala Cassini; plazma je ionizovaný plyn, v němž se mohou šířit vlny. Výsledek připomíná staré rádio a slavné whooshing audio.

Ve VědaŽivě mi právě tenhle kontrast pomohl držet hranice: Saturn stojí na plazmových vlnách, Jupiter na rádiových emisích a Perseus začne dávat lidskému uchu smysl až po vytažení o desítky oktáv. Teprve když přestaneme čekat koncert ve vakuu, začne být celý příběh konečně čistý.

Webb nic nepředstírá, planety znějí až po překladu dat

Nejpoctivěji to přiznává Webb. U NASA Science a WASP-96 b neleží žádný tajemný „hlas planety“, ale sonifikacetransmisního spektra, tedy záznamu toho, jak atmosféra planety propouští různé vlnové délky světla. Jednotlivé body spektra znějí jako tóny. Výška tónu odpovídá frekvenci světla a hlasitost množství zachyceného světla.

NASA stejný princip rozšířila i na celé dějiny objevů. V sonifikaci 5,000 Exoplanets spustí každá nově potvrzená planeta notu a její výška odpovídá relativní oběžné době, přičemž motiv míří k milníku z 21. března 2022, kdy počet známých exoplanet překročil 5 000. Tady už NASA nic nepředstírá. Data mluví proto, že jim někdo vědomě přiřadí rytmus, tón a čas.

Posloucháme data, ne mikrofon ve vakuu

Ve VědaŽivě mi z NASA Open Science vychází ještě důležitější pointa. Agentura mapuje jas, polohu, barvu nebo spektrální body na výšku tónu, hlasitost a rytmus a stejný projekt pomáhá i lidem, kteří jsou blind or low vision. To není efektní kulisa navíc.

To je přesnější vysvětlení, co vlastně posloucháme: ne vakuum, ale poctivě přeložený vesmírný signál. Kdo v těch ukázkách pořád hledá mikrofon ponořený do prázdna, neposlouchá kosmos, poslouchá vlastní sci-fi.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Tereza Říha

Reklama

Další články z VědaŽivě.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů VědaŽivě.cz

Články z VědaŽivě.cz přibližují aktuální dění ve světě vědy, technologií a přírody způsobem, který je srozumitelný i pro čtenáře bez odborného vzdělání. Nabízejí přehled nových objevů, výzkumů a trendů, ale i zajímavosti z každodenního života, které mají vědecké pozadí – od lidského zdraví přes...

Zapomeňte na tiché vakuum. NASA odhalila, co skutečně „slyší“ teleskopy v temnotě kosmu. Černé díry i planety mluví

Záběry jsou jednoznačné, Turek jel v odbočovacím pruhu rovně, má jasno Schillerová

Vzteklá dcera si lehla na cestu a odmítala vstát. Tatínek překonal nepřekonatelné a šikovně si s ní poradil

Prezident zareagoval na žádost Babiše, aby mlčel. Pavlova odpověď se mu nebude vůbec líbit

Argentinci předvedli další fenomenální obrat a jsou znovu ve finále

Po roce dřiny je ze strážníka městské policie jiný člověk: Shodil 48 kilo a našel sám sebe