Jednatřicetiletá Karolína sháněla vstupenky na vyprodaný koncert a ve facebookové skupině pro přeprodej narazila na muže, který nabízel dva lístky. Za oba chtěl dohromady 4 200 Kč, což jí přišlo rozumné. Po platbě jí e-mailem skutečně dorazily QR kódy a Karolína si, jak později napsala redakci Mobify, oddechla. Úleva vydržela do chvíle, kdy u vstupu zjistila, že kódy už někdo načetl. Profil prodejce mezitím zmizel a později vyšlo najevo, že tytéž kódy prodal desítkám dalších zájemců.
Proč turniket pustí dovnitř jen toho nejrychlejšího
Karolína nedostala padělek, dostala skutečný QR kód, který ovšem patřil i mnoha dalším lidem. Čtečka u vstupu kód při prvním načtení „spotřebuje“ a každý další pokus vyhodnotí jako neplatný. Dovnitř se tak dostane ten, kdo dorazí první, a ostatní se o podvodu dozvědí až u turniketu. Screenshot vstupenky ani potvrzení objednávky proto jako důkaz nic neznamenají: dokládají, že kód existuje, ale vůbec ne to, že ho drží jen kupující.
Facebooková skupina slouží jen k tomu, aby se prodávající a kupující našli. Nikdo v ní nekontroluje, jestli je kód platný, jestli už jednou neprošel čtečkou nebo jestli ho prodejce zrovna neposílá dalším třem lidem. Peníze jdou převodem přímo prodávajícímu a žádná třetí strana je mezitím nedrží. Po zaplacení může podvodník svůj profil smazat během pár vteřin.
Meta podle evropského nařízení o digitálních službách (DSA) vstupenky neprodává a obecnou povinnost obsah hlídat nemá. Musí ale provozovat funkční nástroj pro nahlášení nelegálního obsahu a právě ten Evropská komise kritizovala jako příliš složitý a špatně dohledatelný. Sama Meta uvádí, že v roce 2025 odstranila přes 159 milionů podvodných reklam a 10,9 milionu účtů napojených na podvodná centra. Člověku, který stojí u vstupu s neplatným kódem v telefonu, ale tahle čísla nijak nepomohou.
Téměř šest set podvodných vstupenek za jediný hokejový šampionát
Pražská policie spustila během mistrovství světa v hokeji 2024 projekt nazvaný „Tiket“. Za dobu turnaje napočítala téměř 600 falešných nebo opakovaně prodaných vstupenek a škodu, která se blížila dvěma milionům korun. Na jedné akci a v jednom městě jde o stovky podvedených fanoušků. V Moravskoslezském kraji policisté evidovali 63 diváků, kteří se se zakoupenými lístky nedostali do haly, a obvinili čtyřiadvacetiletého muže, který tytéž kódy prodával opakovaně.
Smazáním profilu na Facebooku pachatel stopy nezahladí. V jednom případě z roku 2024 policie propojila devět oznámení z různých krajů přes společné bankovní účty a další údaje a pachatele usvědčila. Jiný případ se týkal mladistvého, který přes falešné profily poškodil desítky lidí. Jeho totožnost se vyšetřovatelům také podařilo zjistit.
Nejlepší šanci na vrácení peněz mají ti, kdo platili kartou
I když policie pachatele najde, peníze se poškozeným vracejí pomalu, a často vůbec. Hodně proto záleží na tom, jak kupující platil. Kdo zaplatil kartou, může u své banky podat reklamaci platby za nedodané zboží nebo službu, takzvaný chargeback. Tento postup popisují například Komerční banka, mBank i Česká spořitelna. Obvykle chtějí doklad, že se klient nejdřív pokusil věc vyřešit s prodejcem, a trvají na dodržení lhůty. U bankovního převodu chargeback neexistuje a peníze jsou pryč, dokud je nezajistí policie nebo dokud soud nepřizná náhradu škody. Z Karolínina vyprávění není jasné, jak platila, přestože na tomhle údaji závisí její šance nejvíc.
Některé bankovní balíčky obsahují pojištění, které kryje nedodání online nákupu nebo phishing. Pomůže ovšem jen tehdy, když ho klient sjednal předem a jeho situace nespadá do výluk.
Kdo naletěl, měl by si schovat celou konverzaci, screenshot profilu prodejce, potvrzení platby i samotné QR kódy. Trestní oznámení stojí za to podat i tehdy, když vypadá zbytečně. Ve zmíněném případu z roku 2024 vedlo k usvědčení pachatele až propojení devíti oznámení od různých lidí.
Kde starý kód po prodeji přestane platit okamžitě
Oficiální přeprodej Ticketmasteru po prodeji původní čárový kód zneplatní a kupujícímu vystaví nový, unikátní kód. Starý QR kód v Apple Wallet nebo v PDF přestane fungovat ve stejném okamžiku. Ticketmaster navíc používá takzvaný pohyblivý čárový kód, který se průběžně mění, takže na screenshot se dovnitř nikdo nedostane. Karolínin scénář tím padá: jakmile platforma starý kód zneplatní, nemá prodejce co rozesílat dalším lidem.
TicketSwap chrání kupujícího jinak. Při ověřeném prodeji drží peníze a prodávajícímu je vyplatí až poté, co kupující potvrdí, že vstupenka fungovala. Nabízet stejný lístek na víc platformách zároveň má výslovně zakázané. U obou služeb probíhá převod vstupenky přes jejich aplikaci nebo účet a platí se uvnitř platformy.
Varovným signálem je prodejce, který spěchá s převodem peněz mimo platformu, odmítá poslat vstupenku přes oficiální systém nebo nabízí „jen PDF, protože appka nefunguje“. V takové chvíli je lepší z obchodu odejít. Před nákupem se vyplatí podívat i na web pořadatele, protože někteří uvádějí konkrétního partnera pro přeprodej. Festival Rock for People například výslovně varuje před nákupem vstupenek kdekoli mimo TicketSwap.