Jaro 2016, pobřeží u starého athénského přístavu Faléron. Archeologové pracující v sektoru zvaném Esplanada odkrývají příkopy a v nich desítky koster. Na zápěstích mnoha mrtvých dodnes rezaví železná pouta. Celkem jde o 79 dospělých mužů, uložených ve třech řadách vedle sebe a přes sebe. Od chvíle objevu se nabízela představa cizích bojovníků, pirátů či zajatých vetřelců, se kterými Athéňané krutě zúčtovali. Studie z roku 2026 ale tuto verzi silně oslabuje: podle chemického otisku v zubní sklovině vyrostlo 64 ze 66 testovaných spoutaných mužů nejspíš v Attice. Podle nás tím celý příběh získává mnohem znepokojivější rozměr. Pokud byli téměř všichni místní, archaická attická společnost takhle naložila s vlastními lidmi.
Tři příkopy u starého přístavu: jak vypadá hrob spoutaných mužů Faléron je obrovské pohřebiště. Podle Švédského institutu v Athénách tu výzkumy, převážně spojené se stavbou Kulturního centra Nadace Stavrose Niarchose v letech 2012 až 2020, odkryly 2 115 pohřbů. Většina z nich vypadá jako běžné hroby obyvatel pobřeží. Esplanada mezi nimi vyčnívá.
Popis lokality, který zveřejnil Švédský institut v Athénách , uvádí rozložení těl do tří příkopů:
Příkop Počet jedinců A 39 + 7 B 16 C 16
Nejvíc mrazí právě třetí řada. Šestnáct těl tu leží tak, jako by muži stáli seřazení na okraji jámy a padali jeden přes druhého. Badatelé proto připouštějí, že k popravě mohlo dojít přímo u hrobu. U jednoho z mrtvých uvízl v hrudi hrot šípu, u nohy jiného ležel železný nůž. Šlo převážně o mladé dospělé muže, některé snad ještě v dospívání.
Přesnou příčinu smrti ovšem předběžný terénní bioarcheologický průzkum Lundské univerzity určit nedokázal. Hrot šípu zůstává jediným předmětem, který lze s možným zraněním spojit přímo. Pouta, poloha těl i hromadné uložení přesto vyprávějí dost výmluvně: zajetí, donucení a organizované násilí.
Stroncium v zubech: chemický otisk dětství Jak lze po bezmála třech tisíciletích zjistit, odkud člověk pocházel? Odpověď se skrývá v horninách. Stroncium se z podloží dostává do půdy, vody, rostlin a zvířat a s potravou i do lidského těla. Během dětství se zabudovává do zubní skloviny, která se na rozdíl od kostí později prakticky nepřestavuje. Sklovina tak uchovává geochemický podpis krajiny, kde člověk vyrůstal.
K analýze stačí zhruba 30 miligramů skloviny. Vědci poté porovnají poměr izotopů stroncia s místním rozsahem hodnot, takzvanou biologicky dostupnou základnou. Když vzorek do rozsahu zapadá, je jeho majitel s danou oblastí slučitelný. Když vybočuje, nejspíš strávil dětství jinde.
Metodu dobře znají i čeští a moravští archeologové:
Radovesice a Kutná Hora : výzkum laténských pohřebišť kombinoval stroncium s kyslíkem a prověřoval, jak to bylo s proslulými keltskými migracemi. Mikulčice-Valy : stroncium ve sklovině ukázalo, že hodnoty 13 až 19 % pohřbených z velkomoravského centra leží mimo odhadovaný místní rozsah. Neolitická Morava : studie v časopise Journal of World Prehistory zkoumala vzorky z Brna-Starého Lískovce, Těšetic-Kyjovic a Vedrovic a rekonstruovala mobilitu prvních zemědělců. Zatímco z Moravy tak izotopy přinesly obraz pohyblivých komunit, z Faléru vzešel opačný signál.
VIDEO
64 z 66: čísla, která podkopala teorii o cizích vetřelcích Tým, který publikoval v časopise Journal of Archaeological Science: Reports, analyzoval sklovinu 66 mužů z Esplanady a dalších 97 lidí z širšího pohřebiště. Výsledky shrnuje záznam studie v databázi Arizona Board of Regents :
Skupina Místní podpis Podíl Spoutaní muži z Esplanady 64 z 66 96,9 % Celý analyzovaný soubor 156 ze 163 95,7 %
Spoutaní muži se tedy izotopově významně neodlišují od ostatních lidí pohřbených u přístavu. Vyrůstali ve stejné krajině, pili tutéž vodu a jedli plodiny ze stejných polí.
Po objevu se přitom vyrojila celá řada vysvětlení. Objevovaly se úvahy o cizích bojovnících, žoldnéřích, vězních, pirátech, rebelech i místních zločincích. Vlastní shrnutí studie zmiňuje tři hlavní výkladové rámce: soupeření elit, státní kontrolu a cizí útočníky. Třetí z nich po nových datech výrazně slábne. Vnitřní politické násilí, neúspěšný převrat, veřejná poprava či místní trestní justice naopak do čísel zapadají bez potíží.
Kontrast vynikne při srovnání se Sicílií. U masových hrobů vojáků z bitev u Himery vyšly zhruba dvě třetiny padlých z roku 480 př. n. l. jako nemístní, což odpovídá antickým zprávám o spojencích a najatých bojovnících. Kdyby ve Faléru ležela invazní síla, čekali bychom podobný obraz. Místo něj máme dva vybočující jedince z šedesáti šesti.
Ani ti dva nemusejí být cizí vojáci. Mohli se do Attiky přistěhovat, vyrůstat v geologicky odlišném koutě nebo strávit dětství mimo hlavní potravní okruh regionu. Izotopy prozradí krajinu dětství. Jména, občanství, vinu ani politickou příslušnost z nich nevyčteme. Starověkou DNA se navíc z mužů z Esplanady zatím získat nepodařilo; výzkum se tak opírá o osteologii, archeologický kontext a chemii skloviny.
Krev na prahu demokracie: Kylón, Solón a Kleisthenés Kdo tedy byli? Jedna stopa vede k nejslavnějšímu politickému skandálu archaických Athén. Olympijský vítěz Kylón se v 7. století př. n. l. pokusil zmocnit Akropole a nastolit tyranidu. Puč selhal. Jeho přívrženci hledali útočiště u oltáře, a přestože jim byl slíben život, Athéňané je pobili. Hérodotos vinu připisuje rodu Alkmaiónovců, podrobnější verzi zaznamenal Thúkydidés . Prokletí za svatokrádež pak pronásledovalo Alkmaiónovce celé generace.
Lákavá paralela, která má ovšem své meze. Lundská zpráva výslovně uvádí, že terénní pozorování hypotézu o Kylónových mužích nepotvrzují ani nevyvracejí. Nová izotopová data ji však udržují ve hře. Rebelové z vlastních řad by měli přesně takový místní stronciový profil, jaký vědci naměřili.
Ať už spoutaní muži zemřeli z jakéhokoli důvodu, jejich hrob spadá do doby, kdy se Athény teprve učily vládnout samy sobě. Aristokratické rody soupeřily o moc, dluhy uvrhávaly chudé do závislosti, zákonodárci sepisovali první pravidla. Solónovy reformy se tradičně kladou do let 594/593 př. n. l., Kleisthenovy přišly kolem roku 508 př. n. l. a položily základy toho, čemu dnes říkáme demokracie.
Podle nás Faléron ukazuje tento zrod v drsnějším světle, než na jaké jsme zvyklí z učebnic. Athénská demokracie vyrůstala jako politický experiment ze společnosti hierarchické, rozpolcené a ochotné řešit spory železem. Tytéž generace, které vymýšlely občanství, řetězily vlastní sousedy a házely je do jam u moře. Pohřebiště navíc ukrývá i ostatky dalších lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí nebo byli pohřbeni mimo běžný řád, což naznačuje, že nešlo o jediné vybočení.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Veronika Holečková