Stačilo ji naplnit studenou vodou, zašroubovat do hlavice malou bombičku a stisknout páčku. Za pár vteřin syčela v kuchyni čerstvá perlivá voda a děti čekaly, až do ní kápne sirup. Skleněnou baňku v drátěném koši znala doma celá generace. Dnes ji většina lidí odsunula do sklepa nebo na půdu, aniž tuší, že se z ní stal žádaný sběratelský kousek.
Kuchyňský rituál, na který pamětníci nezapomněli Příprava zabrala sotva minutu. Do láhve se nalila studená voda, do hlavice se zašrouboval náboj se stlačeným plynem a po stisknutí páčky ze sklenice tekla sodovka. Kdo přidal trochu sirupu, měl hotovou limonádu a nemusel kvůli ní nikam chodit.
Náboje se prodávaly po deseti kusech a sehnat je nebyl problém, ležely na pultě drogerií i v koloniálu. K rituálu patřilo i to, že těsnění občas povolilo a půlka kuchyně skončila mokrá. Právě tuhle scénu si oblíbili čeští filmaři a prskající sifon se stal vděčnou rekvizitou domácích komedií.
Přečtěte si také: Ani sůl, ani pepř. Maso naložte s tímto 1 kořením a při pečení i smažení bude až dvakrát šťavnatější
Skleněná v drátěném koši, nebo lehká hliníková Doma se daly potkat dva typy sifonu. Ten klasický měl podobu tlustostěnné skleněné nádoby obepnuté kovovou mřížkou a vyrábělo ho děčínské výrobní družstvo Kovočas. Vedle něj se prodávala i lehčí hliníková verze s eloxovaným povrchem, o kterou se staral podnik Sandrik ve své výrobně v Moravské Třebové. Komu vadilo, že sklo se snadno rozbije, sáhl právě po ní.
Vedle klasického skleněného sifonu se prodávala i lehčí hliníková verze, po které lidé sáhli, když se báli rozbití. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Mřížka kolem baňky nebyla jen ozdoba. Sloužila jako pojistka, protože uvnitř vládl vysoký tlak oxidu uhličitého, a kdyby sklo povolilo, drát měl nebezpečné úlomky udržet pohromadě a nepustit je do místnosti. Z někdejší bezpečnostní drobnosti se časem stalo právě to, podle čeho sběratelé poznají cenný kus.
Od lékárnických vod k panelákovým kuchyním Cesta perlivé vody do domácností trvala staletí. Sycené prameny s bublinkami platily odjakživa za léčivé a lidé se je snažili napodobit. Umělou sodovku proto zpočátku míchali lékárníci a nabízeli ji jako zdravotní vodu.
Přečtěte si také: Kolik bere pomocná síla v kuchyni obyčejné restaurace? Až uvidíte výplatní pásku, pochopíte, proč do oboru nikdo nechce
Zlom nastal v 19. století, kdy se výroba sodovky rozjela průmyslově a vznikly první sodovkárny. Do domácností se sifonové láhve dostaly koncem 19. století a největší slávu zažily v prvních desetiletích toho dvacátého. V českých kuchyních se pak udržely až do konce socialismu.
Proč se vytratily a teď se po nich shání Po sametové revoluci šel sifon rychle z módy. Do regálů se nahrnuly plastové lahve a časem i moderní výrobníky sody, takže starý přístroj lidem zbyl ležet v koutě kredence nebo rovnou putoval do koše. Poslední domácí sifony sešly z výroby v roce 2005 a co se od té doby objeví v obchodech, má původ za hranicemi.
Opletených originálů tak rok od roku ubývá a čím vzácnější věc je, tím větší zájem budí. Roli hraje i nostalgie a chuť lidí po předmětech, které vydrží déle než jednu sezonu. Vedle dnešního plastového nádobí navíc starý sifon vypadá skoro jako ozdoba.
Přečtěte si také: Češky přestávají kupovat houbičky na nádobí. Nahrazují je 1 věcí, která nikdy nezapáchá a stojí pár korun
Kolik za starý sifon dostanete Kolik láhev vynese, závisí kus od kusu. Za obyčejný, slušně dochovaný sifon dnes inzerenti chtějí většinou někde mezi 150 a 1 000 korunami a nezřídka k němu přibalí i krabičku nábojů. Takových je na trhu přebytek, takže sběratele nechávají chladnými. Zajímavější je to u skleněných kousků, kterým zůstal celý a nepoškozený drátěný koš. Ty se prodávají za několik tisíc korun a za pěkně zachovalý exemplář padne kolem 2 500 korun. Úplné rarity bez jediné vady dokážou v dražbě přesáhnout i pět tisíc.
Cenu pak zvedá nebo sráží několik znaků:
Nejvíc napoví samotné sklo. Silnější a do zelena zbarvené prozradí opravdu starý kus a nezvyklé barvy zvedají zájem sběratelů nejvýš. Původ vyčtete z ražby a značky na dně, přičemž výrobky děčínského Kovočasu bývají žádanější. Zásadní je i stav. Koš by měl být celý a uzávěr funkční, bez rzi, která by ujídala z jeho těsnosti. Naopak domácké opravy nebo pozdější nátěr hodnotu srazí, protože kupci touží po co nejpůvodnějším stavu. Kdo se chystá sifon prodat, ať ho nezačne cídit do vysokého lesku. Patina a stopy desítek let k takovému kousku patří a právě po nich sběratelé jdou. A pokud u svého nálezu tápete, kolik vlastně vydá, obraťte se na starožitníka nebo aukční síň, kde vám hodnotu odhadnou zadarmo.
Přečtěte si také: Babiččin trik na guláš funguje na jistotu. Stačí 1 lžička do hrnce a omáčka už nikdy nebude vodová
Zdroje: https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/retro-sifony-hodnota-sberatele, https://www.umimeporadit.cz/kdo-ma-doma-tento-stary-typ-sifonove-lahve-v-kovove-sitce-drzi-v-ruce-poklad-sberatele-za-ne-dnes-plati-tisice, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sifonov%C3%A1_l%C3%A1hev, https://www.toprecepty.cz/clanky/10249-pribeh-sifonove-lahve-z-lekaren-na-jidelni-stoly-aneb-jak-se-perliva-voda-stala-soucasti-kazdodenniho-zivota/, https://www.tiscali.cz/tuhle-sifonovou-lahev-mel-doma-kazdy-druhy-dnes-za-ni-sberatele-daji-az-5-000-kc-726602