3 min

Továrna na peníze v éře socialismu: Umělci inkasovali částky, o kterých se těžce pracujícím jenom zdálo

Sdílet

Dennívýzva

Filmové a televizní hvězdy si v éře hlubokého socialismu přicházely na astronomické peníze. Výdělky se řídily přísnými stranickými tabulkami i tituly.

Květa Fialová, Jaroslav Marvan

Zdroj: FOTO:Anonymous, Public domain, via Wikimedia Commons

Státní filmový průmysl představoval uzavřený ekosystém pohádkových odměn. Obyčejný člověk bral v polovině šedesátých let zhruba patnáct set korun hrubého a musel důsledně počítat každý výdaj. Vybraná umělecká smetánka v socialismu přesto v naprosté tichosti generovala obrovské majetky díky televizním obrazovkám i úspěchům na stříbrném plátnu.

Jiří Menzel

Úspěch na mezinárodním poli znamenal pro tuzemské tvůrce masivní finanční injekci. Režisér Menzel si za legendární snímek Ostře sledované vlaky z roku 1966 přišel na dvacet sedm tisíc korun. Průměrný plat občana Československa tehdy dosahoval pouhých tisíc čtyři sta padesát tři korun. Renomovaný tvůrce si tak za jediné dílo na konto připsal výdělek odpovídající téměř dvouleté tvrdé práci běžného zaměstnance v průmyslu.

Brzké vystřízlivění

Samotní herci z tohoto oscarového hitu obdrželi diametrálně odlišné částky. Václav Neckář v roli roztouženého eléva Miloše Hrmy zinkasoval devět tisíc korun. Zpěvačka Naďa Urbánková jako půvabná Viktoria Freie dostala sumu čtyř set padesáti korun.

Propastné mzdové rozdíly panovaly také na place dalšího slavného hitu Lásky jedné plavovlásky. Představitelka hlavní role Hana Brejchová odešla s pěti tisíci korunami. Režisér Miloš Forman si za tentýž film odnesl Státní cenu Klementa Gottwalda a součástí tohoto ocenění byla i prémie dvacet tisíc korun. Tvůrce sice veřejně označoval přijetí medaile za trapnou záležitost, peníze si ovšem zcela pragmaticky ponechal.

Zlaté časy normalizace

V sedmdesátých a osmdesátých letech nabrala lukrativní spirála ještě mnohem vyšší obrátky. Filmoví pracovníci si budovali statisícové roční příjmy díky ohromnému rozmachu oblíbených seriálů. Jiří Krampol vzal epizodní roli v kontroverzním Třiceti případech majora Zemana a díl mu vynesl čtyři tisíce korun. V roce 1974 to znamenalo solidní peníze vysoko nad hranicí běžného průměru. Herečka Jana Šulcová o osm let později excelovala v komedii S tebou mě baví svět a vyinkasovala necelých čtrnáct tisíc.

Jiří Sovák

Tento mimořádně oblíbený bard proměnil svůj talent ve spolehlivě fungující továrnu na peníze. Za účinkování ve veleúspěšném seriálu Chalupáři herec zinkasoval na svou dobu nevídaných sedmdesát tisíc korun. Během stejného roku si navíc odskočil natočit mezinárodní koprodukční projekt Cirkus v cirkuse za dalších dvacet tisíc. V polovině sedmdesátých let si úspěšní tvůrci mohli za podobné obnosy snadno pořídit luxusní rekreační nemovitost nebo hned několik zbrusu nových osobních automobilů.

Hned o rok později slavný herec exceloval v nadčasové klasice Marečku, podejte mi pero a opět inkasoval fantastických čtyřicet tisíc korun. Ve stejném období bral běžný pracující zhruba dva tisíce tři sta korun měsíčně.

Finanční úspěch velkých projektů přirozeně prosakoval i k hercům ve vedlejších rolích. Herečka Luba Skořepová propůjčila v Chalupářích tvář živelné Arance a vzápětí vyrazila na velký nákup. „Kolik to přesně bylo, už si nepamatuju, ale koupila jsem si za to trabanta, který mi vřele doporučil kolega Pepík Kemr,“ uvedla před lety pro portál CNN.

Tvrdá dřina na estrádách

Králem bezkonkurenčního nasazení a maximálního zpeněžení vlastní popularity se stal Vladimír Menšík. Charismatický rodák z Moravy vsadil na absolutní vytížení a neustálé cestování za diváky. Oficiální sazba pro národního umělce činila úctyhodných třináct set korun za jedno večerní vystoupení.

Menšík vytrvale objížděl vyprodané kulturní domy a spolehlivě zvládal odehrát třicet štací za jediný měsíc. Tato neskutečná porce živých produkcí mu generovala pravidelný měsíční zisk kolem čtyřiceti tisíc korun. Paradoxně přitom v roce 1968 za natáčení legendárních Hříšných lidí města pražského pobíral pouhé tři stovky za den.

Právě tato srovnávací čísla naplno ilustrují fascinující fungování tehdejšího systému. Filmové gáže často podléhaly zkostnatělým byrokratickým tabulkám, naopak živá setkání s nadšeným publikem poskytovala pracovitým osobnostem přímou cestu k opravdovému bohatství a maximální nezávislosti.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (denik, idnes, lidovky, novinky).

Reklama

Další články z kroniQa

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Továrna na peníze v éře socialismu: Umělci inkasovali částky, o kterých se těžce pracujícím jenom zdálo

„Kokain chudých“ místo žoldu. Přeživší wagnerovci našli nový zdroj peněz

Po sporné fotce si Strakatý a Klempíř sedli k jednomu stolu. Padla slova o podrazu i omluva

Do Irska autem se třemi psy. Začínáme cestu, která prověří nás i naši obytnou dodávku

Roztomilé video, které může zabíjet. TikTok mění ohrožené druhy v módní mazlíčky

Obyčejné sousto ji může zabít. Smrtící reakci pozná její pes dřív než ona sama