3 min

Tisíciletá tradice pralesního lidu čelí tlaku civilizace. Domorodci konzumují ostatky blízkých v husté banánové kaši

Sdílet

Obřadní pití popela z kostí zesnulých u kmene Yanomami představuje akt lásky a úcty, který zajišťuje věčný klid duše v hlubinách amazonského pralesa.

Žena kmene Yanomami s dítětem v Homoxi v Brazílii, červen 1997

Zdroj: FOTO:Cmacauley, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Kmen Yanomami obývá neprostupnou džungli na pomezí Venezuely a Brazílie a dodnes si přísně střeží tradici rituálního endokanibalismu. Pozůstalí zde pijí popel a drcené kosti svých zemřelých, aby zajistili přenos jejich životní síly na další generaci. Tisíciletá tradice probíhá v hluboké úctě a představuje pro tyto lidi nejpřirozenější způsob, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka.

Pohřební hranice v pralese

Kmen Yanomami si v rozlehlých deštných pralesech uchovává zvyky, které západnímu pozorovateli připadají těžko pochopitelné, avšak v jejich světě mají tradici a logiku. Celý proces transformace začíná spálením těla na hranici z dříví, kterou muži z osady pečlivě připravují hluboko v buši.

Popel a ohořelé zbytky kostí rodina následně sbírá do hliněných nádob, aby je uchránila před vlhkostí a hmyzem, neboť tělo ponechané napospas hnilobě v zemi vnímají jako projev nejvyšší neúcty. Smrt v jejich pojetí končí až ve chvíli, kdy fyzické ostatky zmizí z povrchu zemského a stanou se trvalou součástí živých těl pozůstalých.

Popel smíchaný s potravou

Konzumace prachu z kostí tvoří samotné jádro obřadu, který se odehrává s časovým odstupem několika týdnů od samotného úmrtí. Ženy v osadě připravují hustou kaši z rozmačkaných banánů, do které se drcené kosti přisypávají jako vzácná přísada nesoucí identitu zemřelého. Rodina a blízcí přátelé tuto směs pak společně pojídají, čímž upevňují duchovní pouto a zajišťují nebožtíkovi bezpečný odchod do sféry předků.

Yanomami věří, že kosti v sobě koncentrují vitální sílu člověka, kterou je nutné v komunitě za každou cenu udržet. Vyhození ostatků nebo jejich prosté pohřbení považují za fatální lhostejnost, která by duši odsoudila k věčnému bloudění v nepřátelském pralese bez možnosti najít klid. Jídlo se tak stává sakrálním aktem, jenž překonává biologickou smrt a mění ji v novou formu existence uvnitř kmene.

Příslušník kmene Yanomami. FOTO: Palácio do Planalto from Brasilia, Brasil, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

Cesta k věčnému klidu

Duchovní rozměr rituálu se opírá o představu, že člověk po odchodu z tohoto světa potřebuje aktivní pomoc svých blízkých k dokončení své pouti. Yanomami vnímají úmrtí jako narušení vesmírné rovnováhy, kterou lze obnovit pouze tím, že se zesnulý doslova rozplyne v útrobách svých potomků. Tímto způsobem se jeho zkušenosti a odvaha přenášejí na další generace, aniž by došlo k definitivní ztrátě identity jedince v propasti zapomnění. Pro pozůstalé je tento proces formou útěchy, která jim umožňuje nosit své milované neustále při sobě.

Antropologové, kteří s kmenem trávili delší čas v průběhu 20. století, popisují tyto hostiny jako hluboce intimní záležitost bez stopy agrese. Strach z mrtvých v této izolované kultuře prakticky neexistuje, dominuje spíše snaha o jejich ochranu a zachování v pevném rodinném kruhu.

Geografická izolace v neprostupných oblastech Amazonie umožnila přežití rituálů, které jinde dávno zanikly pod tlakem vnějších vlivů. Yanomami si svůj vnitřní vesmír chrání a odmítají přijmout cizí koncepty nebe nebo posmrtného trestu, které by jejich tisícileté tradice znehodnotily. Pro ně je realita prostá a hmatatelná, neboť člověk žije tak dlouho, dokud si jeho kosti pamatují žaludky jeho synů a dcer. V tomto uzavřeném cyklu neexistuje prostor pro pochybnosti o smyslu bytí.

Střet s vnějším světem

Tradiční způsob života dnes ohrožuje nekontrolovaná těžba zlata a pronikání těžařů hlouběji do dosud nedotčeného vnitrozemí. Cizinci do osad přinášejí nemoci a ničí křehký ekosystém, který je pro rituální cyklus Yanomami životně podstatný. Pokud zmizí banánové háje a klid pralesa, pravděpodobně zanikne i tento zvyk, který po 1000 let definoval hranici mezi fyzickým zánikem a věčností. Současný svět tak stojí před otázkou, zda dokáže tolerovat jinakost civilizace, která smrt neřeší náhrobním kamenem, ale společnou hostinou.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (web.frazerconsultants, agenciabrasil.ebc.com.br).

Reklama

Další články z kroniQa

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Všechny články tohoto autora

Vybrali jsme pro vás MAGAZÍNY A ZAJÍMAVOSTI

Němci vaří bramborovou kaši už od 18. století úplně jinak. Je 1000x lepší než ta česká

Roky jsem si myslela, že bramborová kaše je ta nejjednodušší věc na světě. Pak jsem zjistila, že jsem...

FAJNTIP.cz

dnes, 14:03

4 min

„Plive na papeže.“ Trump zkritizoval Lva XIV. a nechal se zobrazit jako Ježíš

Americký prezident Donald Trump v noci na pondělí pokračoval v kritice papeže Lva XIV. na svých sociálních...

Zprávy | Aktuálně.cz

dnes, 14:02

Nikdy neletěla a děsila se nejhoršího. Pak uslyšela větu, která jí dodala odvahu

Eva dostala k padesátinám zájezd do španělské Malagy, místo radosti ji ale ovládl strach. Nikdy předtím...

Žena.cz

dnes, 14:00

Praha koupí od státu zámek Veleslavín a Národní dům dohromady za víc než 600 milionů

Praha plánuje odkoupit zámek Veleslavín od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Národní dům...

Pražská Drbna

dnes, 14:00

3 min

Reklama

Doporučujeme

Právě u nás vyšlo

Orbánův kat si nahrával manželku. Jak si poradí s „mega“ mocí? První kroky už oznámil

Tisíciletá tradice pralesního lidu čelí tlaku civilizace. Domorodci konzumují ostatky blízkých v husté banánové kaši

Orbánův kat si nahrával manželku. Jak si poradí s „mega“ mocí? První kroky už oznámil

„Lže, je labilní.“ Američané šijí do Procházky, jeho verzi nevěří ani ruský nepřítel

Do Krkonoš se vrátili medvědi. Narazit na ně není těžké, vyskytují se na jediném místě

Předčasně přišla o maminku i staršího bratra. S tátou má Jandová čím dál lepší vztah

„Nesmírně vtipný a plný mladistvé energie.“ Kolegové vzpomínají na zesnulého Hybše