Granátomet RPG-29 vznikl ve výzkumném oddělení moskevské továrny Bazalt a do výzbroje se dostával krátce před pádem SSSR. Jako první zbraň z rodiny RPG dostal i bojové jméno: Vampir, česky Upír. Několik zkušebních kusů skončilo v tehdejším Československu a v NDR.
Dvě hlavice za sebou: první strhne reaktivní pancíř, druhá jde do oceli
Jádrem zbraně je 105mm reaktivní granát PG-29V. Starší granáty rodiny RPG měly výmetnou nálož, PG-29V se bez ní obejde. Veškeré palivo spálí ještě v odpalovací trubici a k cíli pak pokračuje po kinetické dráze. Stabilizační křidélka drží granát v letu a stopovka střelci ukazuje, kudy letí, takže může míření průběžně opravovat. Střílet se dá i vleže, aniž by se obsluha víc vystavovala nebezpečí.
Protipancéřová hlavice HEAT je tandemová. Jako první zasáhne menší nálož o průměru 67 mm, která má zničit reaktivní pancéřování. Teprve potom dopadne na ocel tanku hlavní hlavice a dokáže se prokousat až 650 mm pancíře. Ochrana, se kterou konstruktéři západních tanků počítali, tak RPG-29 zastaví jen zčásti.
Tatáž munice prorazí železobetonovou zeď silnou až 1 700 mm nebo vrstvu zeminy o síle 3 700 mm. Kromě ní existují ještě dva další granáty. Termobarický TBG-29V vytvoří smrtící oblak hořícího aerosolu a slouží proti pěchotě, tříštivý OG-29 míří na neobrněná vozidla a živou sílu. S touto výbavou si RPG-29 vysloužil přezdívku „dělostřelectvo chudého muže“.
Proč se skoro dvoumetrová trubka vejde do batohu
Nový granát si vynutil delší odpalovací zařízení, které měří 1 850 milimetrů. S tak dlouhou zbraní se špatně manipuluje, a proto jde RPG-29 rozložit na dva díly zhruba po metru. Oba se uloží do přepravního batohu spolu s několika granáty. Nenabitý granátomet váží 12,1 kilogramu, s nasazeným granátem 18,8 kilogramu.
Při střelbě stojí buď na masivní trojnožce, nebo se opírá o jednoduchou dvojnožku. K míření slouží plastová mířidla, optický zaměřovač se zvětšením 2,7krát, případně připojený noktovizor. Účinný dostřel je 300 metrů, nejdál granát doletí na 500 metrů.
Obsluhu tvoří dva vojáci a na základní výcvik jim stačí jedno odpoledne, po kterém by už měli umět zničit cíl. Dobře sehraná dvojice vypálí až čtyři granáty za minutu. Díky jednoduchosti a nízké ceně se granátomet objevil hlavně v zemích třetího světa a v rukou různých partyzánských a teroristických skupin. Konkrétní cenu ovšem žádný údaj o zbrani neuvádí, takže levnost zůstává tvrzením bez čísla.
Výrobní licenci si pořídily i Brazílie s Mexikem
Velký byznys přišel až po rozpadu Sovětského svazu. Rusko v granátometu vidělo cenné vývozní zboží a dodávalo ho do Sýrie, Pákistánu, na Kubu nebo do Severní Koreje.
Kromě hotových zbraní prodávalo také licence na jejich výrobu. Vedle tradičního odběratele, jakým je Írán, si právo na sériovou výrobu koupily i Brazílie a Mexiko. Rusko mezitím vyvinulo nástupce RPG-30 a RPG-32. RPG-29 přesto zůstává mimořádně účinnou protitankovou zbraní a z výzbroje nezmizel.
Seznam zasažených tanků zahrnuje Challenger, Abrams, Leopard i Merkavu
Poprvé se RPG-29 nejspíš bojově použil v čečenských válkách, kde po něm sáhly obě strany hlavně v bojích o Groznyj. Na první úspěch proti západnímu tanku se čekalo až do války v Iráku. V roce 2006 tam rebelové zasáhli a těžce poškodili britský Challenger 2. O rok později zabil zásah amerického tanku Abrams v Bagdádu dva členy posádky.
Nejvíc je granátomet rozšířený na Blízkém východě. Ještě v roce 2006 se bojovníkům Hizballáhu podařilo zničit dva izraelské tanky Merkava. Incident je dodnes utajený, a proto jde o nejhůř ověřitelný zápis v celé bojové bilanci RPG-29. Spolehlivěji je doložen rok 2019, kdy Kurdové na severu Sýrie vyřadili turecké tanky Leopard 2A6.
Ve válce na Ukrajině používají RPG-29 obě strany.