Světlanu zná už třetím rokem. Poznali se na škole, kde on učí literaturu a filozofii. V posledním semestru byla jeho studentkou. Pomáhal jí se závěrečnou prací a nemohl uvěřit, jak je báječná. Na svůj věk nadprůměrně vyspělá a tak sečtělá! Okouzlila ho a často spolu strávili více času, než obnášelo studium. Když svou práci obhájila, pozval ji za odměnu na večeři. A tehdy jejich přátelský vztah přerostl v něco víc. Zamilovali se do sebe a pár tvoří už druhým rokem. Žijí spolu a Pavel ji na podzim požádal o ruku.
„Je mi čtyřicet pryč, chtěl bych mít co nejdřív děti. Ona se tomu taky nebrání. Tak nač svatbu odkládat? Milujeme se, rozumíme si, je nádherná, proč tedy riskovat, že mi ji přebere někdo mladší? Přece jen je mezi námi skoro dvacet let rozdíl,“ směje se Pavel, pro něhož to ale nebude první sňatek. Premiéru měl před patnácti roky s Gabrielou. Jenže ta, jak se zjistilo, děti mít nemohla. Ale zdaleka ji to nemrzelo tolik, jako jeho. Naopak by se dalo říci, že neplodnost pro ni byla velkou úlevou a vstupenkou do světa vědy.
„Nerozvedli jsme se ve zlém, naopak. Dodnes spolu skvěle vycházíme, občas zajdeme na kávu, popovídáme si. Gabča stále patří do mého života, i když už ne tak intenzivně. A tak pro mě bylo samozřejmostí, že ji pozvu i na svou svatbu. Ale s tím jsem u Světlanky narazil. Jak je spoustě věcí otevřená, dospělá a zkrátka skvělá, tady mě dost nemile překvapila. Doslova řekla, že si na svatbě nepřeje potkat se s mou exmanželkou. Jde prý o její den a ona nechce koukat na to, jak se bavím a směju s jinou. A ještě hůř – s ženou, s níž jsem prožil tolik let a mám ji pořád ještě svým způsobem rád. Nenapadlo by mě, že je takhle žárlivá,“ podivuje se Pavel a neví, jak se snoubenčiným zákazem naložit.
„Je to přece i moje svatba a ona by měla respektovat každého, koho na ni chci mít. Já taky nepátrám, jestli s někým z pozvaných kamarádů neměla někdy něco víc. Je to minulost, její věc. Teď jsme jen my dva. Proč bych nemohl mít se svou bývalou ženou hezký vztah? Vždyť je to přeci hezká vizitka, nejsem žádný šmejd. Copak nedokáže pochopit, že teď je v mých očích tou jedinou ona? Tak málo mi věří? Nechci Světlanku zbytečně dráždit. Ale na Gabče mi záleží jako kamarádce. Přece jí neřeknu, že nesmí přijít. To by bylo trapné, nepochopila by to. A já bych před ní vypadal jako hloupý podpantoflák, kterým jsme se svého času tolik smáli,“ dodává Pavel a váhá nad správným řešením. Bouchnout do stolu a prosadit si svou? Nebo respektovat přání své budoucí ženy, aby měl doma klid a ke svatbě vůbec došlo?
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Zda je možné „čisté“ přátelství mezi mužem a ženou, a ještě k tomu bývalými partnery, je často diskutovanou otázkou, na kterou nelze paušálně odpovědět. Naše hranice, které určují, co je pro nás přijatelné či nikoli, jsou značně individuální. Nevíme, zda Pavel své bývalé partnerce sdělil, že by uvítal, aby se jeho svatby zúčastnila, a Gabriela sama mohla odmítnout z obyčejné ženské loajality. Možná naivní představa.
Pokud se Pavel své dobré kamarádce Gabriele svěřil se skutečností, že jeho nastávající není zrovna z její přítomnosti na svatbě nadšená, byla by slušnost odmítnout svou účast pro blaho a klid alespoň s ohledem na Pavla. Společné kávičky v přátelském duchu tím do budoucna rozhodně nijak neutrpí. Pavlova nastávající jasně vyjádřila svůj názor, který nemusí znamenat žárlivost, jak si Pavel namlouvá, ale možná obyčejnou logickou zakázku, která je mnohým ženám pochopitelná.
Mužské představy, že spolu budou bývalé partnerky vycházet, mohou být motivovány jejich sobeckou potřebou, aby jejich neschopnost dřívější vztahy ukončovat byla tímto sloučením legalizována. Důvod k neochotě mít na svatbě bývalého partnera či partnerku je naprosto normální a pochopitelný. Jsou však typy žen, které by si tuto situaci uměly užít v roli jakési „vítězky“, která se stane manželkou.
Biologicky je nám zkrátka dané, že v jakékoli heterosexuální interakci muž × žena je přítomna sexualita. Ať jde o lékaře a pacientku, učitelku a studenta atd. A to jak ve formě vědomé, tak i nevědomé. Plně se ztotožňuji s názorem, že muži se přátelí pouze s ženami, se kterými si dokáží představit sex. Svatba by měla být symbolem čistého a nového začátku, kam bývalé vztahy nepatří. Pavel by místo představ o žárlivosti a bouchání pěstičkou do stolu měl popracovat se svými vlastními hranicemi.
| Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články