Ve 14:40 místního času 26. září 2001 přistál v údolí Pandžšír zelený vrtulník s číslem 607 na bocích. Vystoupilo z něj dvanáct lidí: sedm důstojníků CIA, dva afghánští partneři a posádka. Byli to první Američané, kteří do země po teroristických útocích vstoupili. Neměli armádní doprovod ani leteckou podporu. Měli rozkaz získat pro Spojené státy Severní alianci a v nákladovém prostoru hotovost za tři miliony dolarů.
Proč CIA pro první let nesedla do amerického Black Hawku
Vrtulníky rodiny Mi-8/17 se nad Afghánistánem pohybovaly od sovětské invaze v roce 1979. Létala s nimi Severní aliance, Tálibán i místní dopravci, takže další takový stroj nad horami nebudil pozornost. Americký Sikorsky UH-60 Black Hawk by nad Pandžšírem prozradil přítomnost USA na první pohled. O volbě tedy rozhodla obyčejnost: CIA potřebovala vrtulník, který vypadá jako všechny ostatní na tamní obloze.
Druhý důvod byl technický. Trasa vedla přes průsmyk Anjuman ve výšce kolem 4 420 metrů a podle ředitele muzea CIA Roba Byera patřil Mi-17 k mála strojům, které takový přelet s plným nákladem zvládly. Výrobce udává pro celou rodinu praktický dostup 6 000 metrů. Black Hawk ve verzi UH-60M má modernější avioniku i ochranné systémy, uveze ovšem 11 až 12 vojáků a v prostředí Střední Asie by se nenápadný nikdy netvářil.
Vrtulník neměl transpondér, takže by ho spojenecké letouny neměly jak rozpoznat. Posádka proto na horní plochy stabilizátorů namalovala nápis „USA“ a americkou vlajku. Ze vzduchu byly dobře vidět, pozorovatel na zemi je zahlédnout nemohl.
Na poslední chvíli misi málem zastavilo tankování v Tádžikistánu
Tým dostal krycí označení JAWBREAKER a vedl ho Gary Schroen, zkušený důstojník CIA, který region znal. Jeho zástupce Phil Reilly později veřejně popsal, jak se celá operace těsně před odletem málem zhroutila. Tádžikistán totiž váhal, zda povolí mezipřistání na doplnění paliva. Let pak vedl nad územím, kde hlídkoval Tálibán, a to jediným vrtulníkem bez jakékoli zálohy. První americký krok do Afghánistánu tak visel na jednom stroji a na rozhodnutí cizí vlády o jednom tankování.
V Pandžšíru tým hned po přistání převzali zástupci Severní aliance. Důstojníci měli upevnit spojenectví s aliancí, připravit příchod amerických speciálních sil a začít pátrat po al-Káidě. Hotovost sloužila k získávání a vyzbrojování místních spojenců.
V dalších týdnech týmy CIA vybíraly cíle pro bombardování a udržovaly komunikační spojení mezi Mazár-e Šarífem a Kábulem. Současně pomáhaly vytlačovat Tálibán z pozic.
Sytější zelená má časem vybělet do odstínu z roku 2001
Vrtulník 607 po první misi v Afghánistánu zůstal. Podle oficiálních materiálů CIA odlétal celkem 310 misí, většinou nočních zásobovacích letů k izolovaným týmům, kterým vozil jídlo, munici, výstroj i hotovost na operace. Posádka mu postupně přidala volací znak „9-11-01“ na počest obětí útoků. Naposledy vzlétl k operačnímu letu v roce 2012.
Do Langley ho přivezli v roce 2018 a o rok později se stal trvalým exponátem pod širým nebem. Venku nátěr silně vyšisoval a do trupu se začala dostávat zvířata. Před 25. výročím prvního letu, které připadne na 26. září 2026, se proto CIA rozhodla vrtulník obnovit. Byer pro CBS News popsal, že restaurátoři utěsnili otvory v trupu, stroj celý přelakovali a vrátili mu původní označení 607. Zelenou zvolili o něco sytější, protože počítají s tím, že ji slunce postupně vybělí do odstínu, jaký měl stroj při misi. Do letuschopného stavu ho nikdo neopravoval, jde o konzervaci muzejního exponátu.
Muzeum CIA ani areál v Langley nejsou civilním návštěvníkům přístupné a zájemci mají k dispozici jen virtuální prohlídku online. Péči, se kterou restaurátoři ladili odstín zelené, tak naživo uvidí hlavně zaměstnanci agentury.
Pro české vojáky začal Afghánistán v květnu 2002
Česká armáda létá s vrtulníky téže rodiny, konkrétně s typem Mi-171Š s motory TV3-117VM. Uveze až 24 vojáků s výstrojí, tedy zhruba dvakrát víc než Black Hawk se svými 11 až 12 místy. Před afghánským nasazením v roce 2014 prošlo sedm kusů modernizací na verzi Mi-171ŠM.
Česko se do koaličních sil v Afghánistánu podle ministerstva obrany zapojilo v květnu 2002, tedy zhruba sedm měsíců po přistání týmu JAWBREAKER v Pandžšíru. Svou první bojovou misi v rámci operace Trvalá svoboda absolvovala 601. skupina speciálních sil v roce 2004. Armáda ji vede jako první bojové nasazení českých vojáků od konce druhé světové války.