„Dlouho jsem si myslela, že jsem jen hysterka,“ přiznává Zlatka. „Samozřejmě ne vždy si mám se všemi co říct nebo se v něčem nevyznám, v takových případech nebudu mluvit jen proto, abych mluvila, ale přijde mi, že Páťa kolikrát vytahuje témata, kde se nechytám, nebo mi skáče do řeči zcela vědomě. Jako kdyby to dělal naschvál.“

Foto: Shutterstock
Zlatka byla mockrát v situaci, kdy k sobě pozvali přátele, aby si popovídali nad sklenkou vína, ale z večera si vlastně odnesla jen to, že se ve svém bytě necítila vítaná. Jako kdyby ji vůbec nepotřebovali.
„Oni se skvěle bavili, což je super, ale když jsem se chtěla zapojit, téma se hned stočilo jinam – třeba k autům. Já tomu nerozumím, ostatní ano a vydrželi řešit motory dvě hodiny! Když jsem se téma pokusila změnit, dozvěděla jsem se, že je důležité to probrat… no dobře. Když se toto téma ukončilo, chtěla jsem zmínit, co se mi stalo v práci – měli jsme tam nějaká organizační dramíčka, na která se moji přátelé těšili, až jim o nich povyprávím, ale jakmile Patrikovi došlo, o čem začínám mluvit, skočil mi do řeči a celé to řekl za mě. Ještě se urážel, když jsem ho opravovala, když se pletl.“
Zlatka si bohužel čím dál více uvědomuje, že se toto opakuje pokaždé, když nejsou sami dva. Je jedno, zda si vyrazí s jeho či její rodinou, s jejími, jeho či společnými přáteli, nebo ji Patrik doprovází na firemní akci. Vždy potřebuje být středem pozornosti.
„Řekla jsem mu o tom, ale jemu to tak nepřijde. Moje pocity neshazoval, spíš jim vůbec nerozuměl. Samozřejmě vím, že je extrovert a komunikace mu dělá dobře, ale když si nevšimne, že jsem za večer dvě hodiny v kuse mlčela, to mi přijde divné,“ říká Zlatka.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Přístup Zlatčina přítele není zrovna gentlemantský. To, co Zlatka popisuje, není banalita, i když by se to tak mohlo jevit. Je to chování, které člověka postupně umlčuje, zmenšuje a bere mu prostor. A její nepříjemný pocit, je toho důkazem. Je to signál, že se děje něco, co zasahuje její sebevědomí i rovnováhu ve vztahu. Když ji její partner ve společnosti přerušuje, bere jí slovo, mění téma nebo ji „přehlíží“, je to jakási forma znehodnocování. Říká tím prakticky: "To, co říkáš, není důležité." A to, že to celé bagatelizuje, je další problém.
Někteří lidé mají potřebu být středem pozornosti a partnera tím nechtěně nebo i vědomě odsouvají.
Když mu Zlatka řekne, že jí to vadí, a on to shodí ze stolu, je to neúcta k jejímu prožívání. Tohle všechno dohromady vytváří prostředí, kde se člověk začne cítit menší, nejistý, neviditelný.
Zlatka by s přítelem měla probrat, co jí vadí. A to na konkrétních situacích. Popsat spíše své pocity, než kritizovat chyby přítele. Říct mu: „Je pro mě důležité, aby jsi se mnou ve společnosti jednal stejně jako doma. Nechci být umlčovaná.“ Pokud nenastane žádná pozitivní změna nebo se naopak negativní chování ještě prohloubí, značí to problém s respektem u jejího přítele. Na věci se dá pracovat i s odborníkem, musí k tomu však být dostatečná míra motivace na obou stranách.
Pavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články