Při couvání bez přívěsu lze využít jednoduchou orientační pomůcku. Řidič položí jednu ruku na horní část volantu, tedy přibližně do polohy dvanácti hodin na pomyslném ciferníku. Když tuto ruku při couvání posune doleva, zadní část auta začne směřovat doleva. Pohyb doprava pošle záď vozu doprava. Stejný princip popisují materiály pro výuku řidičů: při jízdě vzad se volant otáčí na tu stranu, kam má směřovat zadní část vozidla. Poloha ruky nahoře pouze pomáhá odstranit zmatek, který vzniká tím, že se řidič dívá dozadu a současně ovládá automobil opačným směrem, než je při běžné jízdě zvyklý.
Pozor na přední část auta, ta se vydá opačně
Největší chybou bývá soustředit se pouze na prostor za vozidlem. Jakmile totiž řidič při couvání zatočí, záď zamíří na jednu stranu, ale přední část automobilu se vychýlí opačně. Při couvání doleva tedy může pravý přední roh vozu výrazně vybočit doprava a zasáhnout sousední automobil, sloupek nebo jinou překážku. Tento pohyb je výraznější u delších vozidel a při větším rejdu kol. Proto nestačí sledovat jen čáry parkovacího místa v couvací kameře. Řidič potřebuje průběžně kontrolovat oba boky vozu, přední rohy i prostor přímo za automobilem a manévr provádět pomalu, aby měl dostatek času na korekci.
Spodní část volantu funguje jinak
Rada s rukou položenou na šesté hodině se často objevuje také u běžného couvání, ale v takovém případě může být zavádějící. Když řidič drží volant dole a posune ruku doleva, samotný volant se ve skutečnosti otáčí opačným směrem, než naznačuje pohyb ruky. Pro jednoduché zapamatování směru zadní části osobního auta je proto intuitivnější horní poloha. Spodní úchop má naopak praktický význam při jízdě s přívěsem. Tuto techniku uvádějí i návody automobilek: řidič drží volant dole a spodní ruku posune na stranu, kam chce nasměrovat přívěs. Pokud má přívěs zamířit doleva, posune ruku doleva, pro pravou stranu postupuje opačně.
S přívěsem stačí malý pohyb a hodně trpělivosti
Důvodem je odlišná geometrie celé soupravy. Přívěs je s automobilem spojen v otočném bodě a při couvání zpočátku reaguje opačně než samotná záď tažného vozidla. Velké pohyby volantem proto mohou rychle způsobit příliš ostrý úhel mezi autem a přívěsem a následné srovnání bývá stále složitější. Doporučují se malé a plynulé korekce, velmi nízká rychlost a v případě potřeby jednoduchý návrat dopředu a nové srovnání celé soupravy. Pokud řidič ztratí přehled o poloze přívěsu nebo prostoru kolem něj, je bezpečnější zastavit a situaci znovu zkontrolovat než se pokoušet chybu napravit dalším výrazným zatočením.
Kamera pomáhá, ale mrtvé úhly nezmizely
Moderní couvací kamery, parkovací senzory a další asistenti manévr výrazně usnadňují, řidiče však nezbavují povinnosti sledovat celé okolí. Kamera zpravidla velmi dobře ukáže prostor bezprostředně za vozem, nemusí ale zachytit všechno, co se k automobilu blíží ze strany. Problémem mohou být především děti, chodci nebo cyklisté, kteří se do dráhy auta dostanou až v průběhu manévru. Americký úřad NHTSA proto výslovně upozorňuje, že zadní kamera není náhradou za zpětná zrcátka ani přímou kontrolu prostoru za autem. Také BESIP připomíná význam správně nastavených zrcátek a skutečnost, že určitý mrtvý úhel zůstává i u moderních vozidel.
Při špatném výhledu česká pravidla počítají i s pomocníkem
Jednoduchá pomůcka s volantem může pomoci s orientací, bezpečnost samotného couvání ale stojí především na rozhledu a nízké rychlosti. Český zákon o silničním provozu stanoví, že řidič při couvání nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu. Pokud okolnosti neumožňují dostatečný rozhled, musí bezpečné couvání zajistit pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. Zákon zároveň zakazuje couvání například na přechodu pro chodce, železničním přejezdu, v tunelu nebo na nepřehledných a jinak nebezpečných místech. Praktická pomůcka s polohou ruky tedy může odstranit nejistotu v tom, kam zatočit, ale kontrolu okolí nenahrazuje.
Zdroje: chip.de, besip.gov.cz, nhtsa.gov, zakonyprolidi.cz, hyundai.com, drive.govt.nz