Pohádka o třešňovém květu, tučňáku Honzovi a kouzelné skleněnce

Sdílet

Kdysi dávno, v údolí, kde na jaře kvetly stromy tak hustě, že sníh se zdál být věčným hostem, rostl jeden osamělý třešňový květ. Ne strom, ale jen jediný květ, který se nechtěl pustit větvičky.

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Byl krásný, bělavý s nádechem růžové, a lidé si ho chodili prohlížet, protože kvetl mnohem déle než všechny ostatní. Nikdo netušil, že v tom květu sídlí malá jiskřička kouzla, která čekala, až ji někdo probudí.

V té zemi žil podivuhodný cestovatel: tučňák Honza. Nikdo nevěděl, jak se tučňák dostal z jižních krajin až sem, ale Honza nosil malý batůžek a hůlku a všem tvrdil, že jde „za dobrodružstvím“. Vesničané si na něj zvykli a rádi ho k sobě často zvali na čaj nebo škvarkovou placku. A protože tučňáci mají čaj rádi teplý, Honza nikdy necestoval bez své velké čajové konvice, ve které klokotal nápoj s vůní skořice a medu.

Jednoho dne, když se Honza vydal do města, potkal na návsi podivuhodně krásnou dívku. Byla to tanečnice Amálka – známá nejen pro svůj lehký krok, ale také zvonivý smích, který dokázal rozehnat smutek i temné mraky. V ruce držela pár svých starých brýlí, které byly tak opotřebované, že se jí klouzaly z nosu, a smála se: „Honzo, já už ani nevidím na svoje kroky! Potřebuju nové obroučky.“

Honza si ji prohlédl a usmál se: „Amálko, znáš ten květ, co stále kvete na kopci? Říká se, že kdo ho najde, tomu dá dar jasného pohledu. Možná ti pomůže vidět nejen tvoje kroky, ale i cesty tvého srdce.“ Amálka přikývla a rozhodla se vydat na cestu s ním.

Když stoupali kamsi mezi louky, zaslechli bzučení. Na květech se třásl mohutný čmelák Kristián. Měl žlutý kabátek a bzučel hlubokým hlasem: „Kam jdete, poutníci?“
„Za třešňovým květem,“ odpověděla Amálka.

Kristián zamručel: „Znám cestu, ale není lehká. Jeskyně, ve které květ kvete, je skrytá v mlze. A jen kdo má znamení odvahy, projde.“ A s těmi slovy vytáhl ze své kapsičky malý rudý šátek. „Tohle je šátek z tkaniny, která kdysi patřila větru. Kdo ho uváže kolem zápěstí, toho mlha propustí.“

Amálka si uvázala šátek a všichni tři se vydali dál. Honza cestou všechny hostil svým bublajícim čajem z konvice a Kristián jim neomylně ukazoval cestu mezi stromy.

Když dorazili k jeskyni, byla opravdu zakrytá hustou mlhou. Amálka prošla s rudým šátkem, mlha se před ní rozestoupila. Uvnitř našli starý oltář a na něm ležela drobná kulička – kouzelná skleněnka. Zářila, jako by v sobě měla celý svět.

„Tohle je srdce třešňového květu,“ zašeptal čmelák. „Ale květ se probudí jen tehdy, když mu někdo věnuje dar radosti.“

Amálka se rozhlédla. „Dar radosti?“ A pak začala tančit. Její kroky se odrážely od stěn jeskyně, její smích zněl jako kapky rosy. Honza vytáhl konvici, nalil čaj do šálků a jeho vůně se smísila s tancem. I Kristián se štěstím rozbzučel do rytmu.

A tu se stalo něco zvláštního: skleněnka se zvedla a ve vzduchu se rozzářila. Rozprskla se na tisíce drobných jisker, které vylétly ven z jeskyně. A na kopci padli do trávy a pod nimi rozkvetl onen jediný třešňový květ – jasnější a krásnější než kdy dřív.

Když k němu poutníci přistoupili, zjistili, že vedle květu leží ještě jeden dar: paví pírko, zářící všemi barvami. Honza ho zvedl a vložil Amálce do vlasů. „Teď budeš nejen tanečnicí, ale i strážkyní radosti,“ řekl.

A Amálka si nasadila staré brýle, ale tentokrát se jí zdály dokonalé - padnoucí a průzračně čisté. Najednou viděla všechno jasně: nejen cesty, po kterých šla, ale i úsměvy lidí, které předtím míjela. „Tohle je dar květu,“ zašeptala. Honza spokojeně usrkl čaje a čmelák Kristián se zatočil ve vzduchu jako vrtulník. Rudý šátek vlál Amálce u zápěstí a paví pírko jí zářilo ve vlasech.

Když se vrátili do vsi, lidé si všimli, že Amálka tančí jinak. Její kroky byly lehké jako jarní vánek a její smích nakazil i ty nejmrzutější bručouny. A když Honza rozlil čaj z konvice, voněl všem jako radost z dětství.

Od té doby se ve vsi vyprávělo: když někdo najde v sobě odvahu uvázat si rudý šátek a podívat se světu do očí, kvete v něm třešňový květ. A když daruje radost druhým, najde svou vlastní jasnou cestu.

Pohádka o třešňovém květu, tučňáku Honzovi a kouzelné skleněnce

Babiš dal „zaracha“ vládním letounům. Armáda ale odhalila, jak se věci doopravdy mají

Strach o Rytmusovu rodinu: Jasmina Alagič zůstala se synem v Dubaji, město zasáhly rakety

Český olympijský šampion dluží 1,7 miliardy korun. Odmítá se vzdát zlaté medaile

"Outsideři outsiderů." Přesto jsou Češi za hvězdy. Když hrají, japonští fanoušci šílí

Centrum o páté: Peníze hýbou světem – od benzinu přes výplaty až po dědictví