Berenika Peštová se rozhodla vnést trochu humoru do protestní stávky České televize a Českého rozhlasu. Poslankyně ANO objevila ve vysílání ČT24 archivní záběry z dob socialismu, okamžitě vytáhla uvědomělé soudruhy, socialistické štěstí a mladé lidi trpící úzkostmi. Vtipkování se jí natolik zalíbilo, až přidala další literární výkon. Vzpomněla si na Karla Čapka, kterého jako gymnazistka za totality milovala, a požádala umělou inteligenci, aby jí napsala fejeton v jeho duchu. Výsledek nabídla veřejnosti jako slušné a věcné pojednání o studentech, televizních poplatcích a demokracii. Umělý Čapek se poslušně pustil do studentů, vytáhl babičku z Podskalí, muškáty, slepice a cizí peněženky. Zatímco zaměstnanci obou médií protestovali proti změně financování a obavám z politického tlaku, poslankyně ANO objevovala krásy socialistického archivu a nechala stroj vysvětlovat mladým lidem, jak mají přemýšlet.
Berenika Peštová se o opakovaně pokouší přesvědčit o tom, jak vyvinutě bystrý má smysl pro humor. Poslední příležitost jí poskytla protestní stávka zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu, kteří se postavili proti vládnímu zásahu do financování médií veřejné služby. Poslankyně ANO v protestech objevila socialistické hlasatele, úzkostné mladé lidi, TikTokery a stroj času. ČT24 místo běžného zpravodajství nabídla archivní záběry z období před listopadem 1989 a Peštová okamžitě nastoupila do role politické bavičky. Vláda Andreje Babiše mění financování veřejnoprávních médií, jejich zaměstnanci protestují kvůli obavám o nezávislost a poslankyně vládního hnutí se rozhodla veřejnosti vysvětlit, jak byla socialistická propaganda vlastně docela směšná. Výběr terče nemohl být dokonalejší. Zvláště pro političku, jejíž vlastní kabinet právě usiluje o změnu pravidel, podle nichž budou televize a rozhlas získávat peníze.
Peštová si s přípravou politického humoru dala práci. „ČT24 objevila stroj času! směr socialismus!,“ oznámila. Následovala diagnóza mladé generace. „Mladá generace prý trpí úzkostmi z budoucnosti. Tak jim ČT24 v rámci stávky připravila dokonalý safe space!,“ napsala poslankyně. Zaměstnanci televize přerušili práci na protest proti změně financování, Peštová v jejich kroku objevila terapeutickou službu pro studenty.
Poslankyně pokračovala exkurzí do televizní minulosti. „Žádná krize bydlení, žádné drahé energie, žádný kapitalismus. Prostě čisté socialistické štěstí!“ pochvalovala si archivní vysílání. Socialistické štěstí pochopitelně patřilo k oficiálnímu repertoáru tehdejší propagandy. O skutečných problémech hospodářství se ve státní televizi příliš nemluvilo, nedostatkové zboží se do oslavných reportáží nehodilo a kritika vládnoucí strany rozhodně netvořila běžnou náplň zpravodajství. Peštová však při výletu do minulosti vynechala drobnou souvislost. Tehdejší televize nepředstavovala propagandistický nástroj kvůli stáří kamer, účesům hlasatelů nebo nepřítomnosti TikToku. Její skutečný problém spočíval v podřízení politické moci. Právě před podobnou závislostí nyní varují lidé, z jejichž protestu se poslankyně rozhodla udělat estrádu.
Peštová objevila socialistickou propagandu. Vládní návrh jí při hledání nějak unikl
Politická komička se s archivem ČT24 nespokojila a rozhodla se k němu přidat také vzdělávací program pro mladé. „Doporučuji povinné promítání všem našim TikTokerům! Ať na vlastní oči vidí, jak vypadala poctivá socialistická propaganda. Bez filtrů, bez AI, zato s pořádnou dávkou ideologie!“ vyzvala Peštová. Povinné promítání. Krásná disciplína pro političku, která se právě vysmívá socialistické propagandě. Mladí lidé se mají povinně posadit před obrazovku a absolvovat ideologické školení podle představ poslankyně ANO. Výběr historických ukázek zajistí ČT24, správný výklad dodá Berenika Peštová. Příslušný kontrolní test by mohla vypracovat společně s Denisem Doksanským. Ten již v Lize užitečných Babišových prokázal značný talent na obrazové pomůcky.
Peštová si pochvalovala také tehdejší televizní personál. „Žádní influenceři, žádné lajky. Jen uvědomělí soudruzi hlasatelé, kterým láska k rodné straně přímo stříkala z očí,“ napsala. Socialistické hlasatele tedy poslankyně dokázala popsat s patřičnou dávkou ironie. Jejich politickou podřízenost už však do současného sporu nepromítla. Zatímco kritizovala lásku někdejších hlasatelů k vládnoucí straně, zaměstnanci dnešní České televize a Českého rozhlasu protestovali právě kvůli obavám o nezávislost na vládnoucích politicích. Peštová si vybrala minulost, protože v ní už soudruzi nemohou odpovědět. Současní novináři odpovídat mohou, a proto je výhodnější udělat z jejich stávky komedii o úzkostných mladých lidech.
Celou archivní exkurzi zakončila poslankyně dalším projevem uspokojení. „Musím uznat, že takovou retro show bych od České televize nečekala. Lepší připomínku toho, jak vypadala státem řízená propaganda, bychom snad ani nevymysleli,“ pochválila vysílání. Právě poslední věta by si zasloužila umístit na nástěnku poslaneckého klubu ANO. Berenika Peštová totiž veřejnosti vysvětlila, jak poznat státem řízenou propagandu, a její vlastní vláda chce změnit systém financování médií, aby o jejich příjmech rozhodoval nový mechanismus připravovaný politickou mocí. V původním návrhu měly peníze přicházet přímo ze státního rozpočtu. Premiér Andrej Babiš později začal uvažovat o dobrovolných poplatcích a dosud neurčené garantované částce. Peštová však při objevování socialistických hlasatelů nenašla důvod věnovat tomuto problému ani několik vět.
Stávka přitom neměla divákům dokazovat, že se píše rok 1985. Archivní pořady nahradily část aktuálního vysílání právě proto, že zaměstnanci protestovali a nepracovali v obvyklém režimu. Místo zpravodajství, na které jsou diváci zvyklí, se na obrazovkách objevily historické záběry. Peštová dostala příležitost sledovat rozdíl mezi fungující redakcí a programovou výplní. Jenže se rozhodla představit veřejnosti vlastní objev socialistického vysílání. Svůj výlet do historie zakončila výzvou, která dokonale vystihla úroveň celého vystoupení. „Tak šup, sdílejte, než v režii zase zapnou současnost!“ vybídla Peštová. Současnost ovšem nevypínala režie. Stávkovali zaměstnanci, kteří nechtějí, aby jejich budoucnost závisela na momentální ochotě vládní většiny financovat nezávislou žurnalistiku.
Česká televize má přijít o miliardu. Peštová našla TikTokery a uvědomělé soudruhy
Vládní návrh přitom nabízel dost materiálu i pro poslankyni, která se rozhodla provozovat politickou satiru. Česká televize měla podle původního modelu financování získávat 5,74 miliardy korun ročně. Letošní výnos poplatků měl dosáhnout přibližně 6,73 miliardy. Rozdíl se blíží miliardě korun. Českému rozhlasu vláda plánovala přidělit přibližně 2,07 miliardy korun, rovněž méně než jeho dosavadní příjmy z poplatků. Vedení institucí varovala před omezením výroby, škrty a propouštěním. Odhady možných personálních dopadů dosahovaly až stovek pracovních míst. Evropská vysílací unie navíc upozornila na nedostatečné legislativní záruky nezávislosti. Peštová z celé záležitosti dokázala vytěžit bezpečný prostor pro TikTokery a socialistické hlasatele. Finanční a institucionální důsledky vládního rozhodování její žertování zbytečně nerušily.
Babiš mezitím zvládl původní koncepci rozpočtového financování poněkud upravit. Povinné poplatky chce odstranit, dobrovolné příspěvky by však mohly zůstat a stát má veřejnoprávním médiím garantovat určitou částku. Kde peníze vezme a jak bude jejich výše dlouhodobě zajištěna, dosud konkrétně nevysvětlil. Ministerstvo financí dostalo za úkol hledat vhodný mechanismus. Vládní většina přesto již prosadila první čtení novely ve 4:36 ráno po omezení parlamentní rozpravy. O den později se mohli televizní a rozhlasoví zaměstnanci připravovat na protestní stávku, protože k jejich budoucím příjmům nepřibyla jistota, nýbrž další premiérova představa. Berenika Peštová má však jasno. V televizi objevila socialistickou propagandu a mladým lidem doporučila povinnou archivní výuku.
Zvláště komické je, že poslankyně svým vystoupením nepřímo připomněla podstatu problému, proti němuž stávkující vystoupili. Televize před listopadem 1989 sloužila vládnoucí politické moci. Zprávy procházely ideologickou kontrolou a politická loajalita představovala podstatnou součást fungování redakcí. Dnešní veřejnoprávní média mají odlišné postavení, zákonné povinnosti a financování konstruované s cílem omezovat přímou závislost na vládě. Peštová však tento rozdíl přeměnila v příležitost pošklebovat se zaměstnancům a studentům. O rozpočtových škrtech ani o pojistkách nezávislosti se v jejím výkladu nedočteme. Zato nechybí socialistické štěstí, hlasatelé a několik výzev k povinnému promítání. Když se politická propaganda vrátí v podobě skutečného problému financování médií, poslankyně raději vypráví o té historické.
Na celé záležitosti je půvabná ještě jedna okolnost. Deník inregion.cz se 3. listopadu symbolicky připojil ke stávce přesně ve 4:36 ráno, tedy v hodinu, kdy koalice prosadila první čtení návrhu na změnu financování médií. Protest nebyl omezen na zaměstnance České televize a Českého rozhlasu. Solidaritu vyjadřovali také novináři mimo veřejnoprávní instituce a studenti. Peštová si vybrala právě mladé lidi coby objekt posměchu. Jejich obavy z budoucnosti přetvořila v úzkosti, občanský protest v terapii a archivní vysílání v socialistickou atrakci. Pro poslankyni vládního hnutí velmi pohodlné rozdělení rolí. Vláda rozhoduje, novináři protestují a Berenika Peštová se baví.
Čapek se nestihl bránit. Peštová ho svěřila umělé inteligenci
Jenže vtipkování poslankyni nestačilo. O něco později se rozhodla přidat literární rozměr a vytáhla Karla Čapka. Spisovatele, jehož dílo je spojeno s humanismem, odpovědností, svobodným myšlením a odporem k myšlenkovému pohodlí, se rozhodla využít při dalším poučování studentů. Tentokrát si však Peštová nehodlala vystačit s několika vlastními větami. Povolala umělou inteligenci. Zatímco v prvním vystoupení obdivovala socialistickou propagandu bez AI, ve druhém už stejnou technologii zaměstnala výrobou literárního fejetonu. Pokrok nelze zastavit. Zvláště když má poslankyně naléhavou potřebu sdělit mladým lidem, co si mají myslet, a nechce se zdržovat psaním.
Peštová nejprve představila vztah ke slavnému spisovateli. „Jako gymnazistka za totality jsem milovala Čapka – jeho tvorbu i fejetony. V té šedi a nesvobodě byl jeho humanismus a selský rozum závanem čistého vzduchu,“ zavzpomínala. Vzápětí oznámila vlastní příspěvek k české literatuře. „Požádala jsem AI o fejeton v duchu Karla Čapka – takový, jaký by asi k této situaci napsal on: slušný, věcný a bez nenávisti,“ uvedla. Karel Čapek zemřel v prosinci 1938 a s televizními poplatky ani protestní stávkou roku 2026 nemohl mít nic společného. Poslankyně mu přesto zadala práci. Příslušný literární výkon přenechala stroji, který jí měl dodat text podle předem určeného ideového zadání.
Výsledek dostal název „O studentském rozumu, cizích kapsách a demokracii“. Již z něj bylo patrné, komu bude umělý Čapek kázat. Studentům, kteří se postavili za nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Peštová je nejprve zesměšňovala jako úzkostlivé TikTokery, nyní jim připravila literární školení o penězích. Z pera skutečného Čapka pochopitelně nepocházelo. Poslankyně se alespoň přiznala, že jej vytvořila AI. Pro českou literaturu jistá úleva. Pro studenty další dávka nevyžádané politické pedagogiky.
„Člověk by si myslel, že mládí, obzvláště ono mládí akademické, které tráví dny v knihovnách a posluchárnách, má v popisu práce jednu zásadní věc: pochybovat,“ stojí v úvodu Peštové strojového fejetonu. Čapkův humanismus se proměnil ve školometské napomínání studentů. Text pokračoval pochybnostmi o jejich úsudku a schopnosti odhalovat logické klamy. Zvláštní literární výkon pro poslankyni, která doporučila mladým lidem povinné sledování archivní propagandy. Studenti mají pochybovat o autoritách, ale především o těch, které si vybere Berenika Peštová. Nad vládním rozhodováním by jejich pochybnosti mohly narušit připravené poučení.
Umělý Čapek přinesl babičku, muškáty a slepice. Studentské peněženky nezůstaly ušetřeny
Strojový fejeton se od studentů přesunul k televizním poplatkům. Peštové virtuální Čapek se rozhodl vyřešit rozdíl mezi přímým výběrem poplatků a financováním ze státního rozpočtu pomocí kapes. „V obou kapsách jsou to totiž peníze téhož poplatníka,“ vysvětloval výtvor umělé inteligence. Pro podobný výklad nepotřebovala poslankyně zrovna Karla Čapka. Stačilo požádat ministerstvo financí o jednoduchý obrázek kalhot. Jenže rozdíl mezi oběma systémy nikdy nespočíval výhradně v původu peněz. Občané v obou případech financují veřejnou službu. Spor se vede o způsob jejich vybírání, dlouhodobou předvídatelnost příjmů a možnosti politického zasahování do rozpočtů institucí. Umělý Čapek však s takovou komplikací nepočítal. Převedl celý problém na přesýpání peněz mezi levou a pravou kapsou. Peštová získala přesně ten druh ekonomické moudrosti, který lze bez velké námahy použít v politické agitaci.
Úsměvnější je, že ani samotný Andrej Babiš již u původního modelu financování ze státního rozpočtu nezůstal. Předseda vlády před několika dny přišel s nápadem dobrovolných poplatků a garantovaného financování, které by nemělo přicházet přímo z rozpočtu. Peštové virtuální Čapek však přesvědčivě dokazuje, že levá a pravá kapsa jsou vlastně totéž. Premiér mezitím hledá kapsu třetí, z níž by se peníze daly vyplatit bez povinných poplatků a bez přímého rozpočtového financování. Pro společné stranické školení ideální program
Literární dílo však potřebovalo také silný sociální motiv. Umělá inteligence proto vytáhla starou babičku z Podskalí, která má na okně muškáty, doma kočku a staré slepice. Televizi podle strojového vyprávění neviděla, protože jí slábnou oči, ale musí platit stejně jako rodina ve vile s několika přijímači. Scenérie připomínala výjev z historické pohlednice. Babička, slepice, muškáty, Podskalí. Stačilo přidat flašinetáře, husy na nábřeží a fiakr projíždějící kolem Vltavy.
Na řadu přišel i pracující otec rodiny. Ráno políbí manželku, zaplatí poplatek doma a odejde do zaměstnání, kde se podle strojového fejetonu platí znovu za něj i za firemní přístroje. Digitální Čapek dostal za úkol názorně vysvětlit domnělou nespravedlnost. Výsledkem je další pohádka o penězích, jejíž postavy se chovají přesně podle potřeb politického zadání. Babička chudne, otec platí dvakrát, studenti ničím nepřispívají a stát všechny okrádá. Nikdo nepotřebuje zkoumat skutečnou konstrukci plateb, rozdíly mezi domácnostmi a zaměstnavateli ani existující výjimky. Stačí vyprávět příběh, v němž má každý předem určenou úlohu. Peštová si objednala Čapka, ale dostala politickou pohádku s předem napsaným ponaučením.
Peštová objevila studenty, kteří nikdy nic neplatí. AI jí ochotně přikývla
Největší pozornost virtuální Čapek věnoval vysokoškolským studentům. Právě oni se podle fejetonu nejhlasitěji zastávají zachování poplatků, ačkoli je sami údajně neplatí. Mladí lidé v Peštové literární představě žijí na kolejích, rodiče jim financují život a oni bezstarostně protestují za výdaje, které nesou jiní. Stačilo několik řádků a ze studentů podporujících nezávislost médií vznikla rozmazlená mládež s cizí peněženkou. „Je to podivné hrdinství: bojovat se zaťatou pěstí za to, aby někdo jiný musel otvírat peněženku,“ kárala studentské protestující umělá fraška. Peštová se rozhodla tento výsledek nabídnout jako text v duchu spisovatele, jehož humanismus ji údajně provázel od gymnaziálních let.
Studentský status automaticky neznamená, že dotyčný neplatí televizní a rozhlasové poplatky. Rozhodující jsou konkrétní podmínky povinnosti, nikoli zápis v univerzitním informačním systému. Někteří studenti žijí s rodiči, jiní mají samostatnou domácnost, pracují a hradí vlastní výdaje. Peštové strojový autor však všechny ochotně naskládal do jediné skupiny příživníků na rodinných rozpočtech. Pro tvorbu Ligy užitečných Babišových známá metoda. Doksanský již dříve přidělil demonstrantům roli neplatičů, Peštová nyní nechala umělou inteligenci předložit studenty jako skupinu lidí, kteří o penězích rozhodují výhradně za rodiče. Kolektivní odsudek se při politickém vystoupení používá mnohem pohodlněji.
Peštové AI Čapek pokračoval také úvahami o demokracii a morálce. Student podle něj nemá bojovat za poplatky, které mohou platit jeho rodiče. Zájem o nezávislost veřejnoprávních médií se proměnil v požadavek, aby mu otec financoval oblíbenou pravdu. Právě poslední motiv odhaluje podstatu celé konstrukce. Televizní a rozhlasové vysílání veřejné služby není soukromý klub fanoušků jedné politické strany ani předplatné osobně vybrané názorové produkce. Pravidla jeho financování se netvoří podle toho, zda má student rád konkrétní pořad nebo zda jeho rodiče souhlasí s politickými postoji novinářů. Umělá inteligence však Peštové poskytla přesně opačnou představu. Novináři dodávají něčí oblíbenou pravdu a studenti chtějí, aby ji platili rodiče. Vhodné pro politický výsměch, méně pro seriózní diskusi o médiích veřejné služby.
Zvlášť půvabně působí od Peštové výběr Karla Čapka. Spisovatel se proslavil schopností vystihovat lidské slabosti, nebezpečí autoritářství a význam svobodného myšlení. Peštová jej nechala zastoupit algoritmem, který studentům podsouvá stejné motivace a neochotu hradit výdaje. Čapkův humanismus se v jejím podání proměnil v politické kázání o cizích kapsách.
Peštová překonala sebe samu.
© inregion.cz