3 min

O osudu 20 tisíc zmizelých Poláků se muselo padesát let mlčet. Pravdu odhalily až tajné moskevské archivy

Sdílet

Dennívýzva

Na jaře 1940 zmizelo beze stopy přes dvacet tisíc polských zajatců. Dlouho utajovaná skutečnost o jejich osudu vyšla oficiálně najevo až po padesáti letech.

Polští vojáci zajatí Sověty během invaze do Polska.

Zdroj: FOTO:Unknown TASS war correspondent, Public domain, via Wikimedia Commons

Na jaře roku 1940 zmizelo beze stopy přes dvacet tisíc polských zajatců. Katyňský masakr představuje nejdnu z největších historických manipulací 20. století. Sovětská tajná policie tehdy zlikvidovala elitu sousedního národa a vinu následně svalovala na nacistické Německo. Pravda o osudu zmizelých mužů vyšla z oficiálních míst najevo až po dlouhých padesáti letech.

Noční operace u Smolenska

Duben 1940 přinesl do lesů nedaleko Smolenska čilý ruch. Nákladní vozy pod rouškou tmy přivážely příslušníky polské armády a další zajatce. Muži se svázanýma rukama putovali mezi stromy k vykopaným jámám. Výstřely maskoval hluk puštěných motorů. Zlikvidovat takové množství lidí vyžadovalo pečlivou logistickou přípravu.

Příslušníci tajné policie NKVD brzy zjistili limity běžných zbraní. Sovětské revolvery měly silný zpětný ráz a střelce rychle bolela ruka. Velitelé proto obstarali německé pistole značky Walther, které popravčím sériovou střelbu usnadňovaly. Každou jámu s těly vojáci do rána pečlivě zasypali zeminou a místo zamaskovali. Přeživší rodiny v Polsku neměly o osudu svých otců a bratrů tušení.

Zpečetěný osud polské elity

O všem se rozhodlo už na začátku března 1940 v moskevském Kremlu. Tehdejší šéf vnitra Lavrentij Berija předložil návrh na konečné řešení otázky zadržovaných Poláků. „Dokument z 5. března 1940 schválilo nejvyšší sovětské vedení,“ uvádějí historické materiály Ústavu pro studium totalitních režimů. Souhlasný podpis připojil Josif Stalin i další vysocí představitelé. Zadaný úkol směřoval k popravě šestadvaceti tisíc osob držených v táborech.

V zajateckých táborech skončili lékaři, univerzitní profesoři, právníci, policisté i duchovní. Sovětský svaz si po podzimním vpádu do Polska v roce 1939 potřeboval pojistit kontrolu nad územím. Odstranění vedoucích osobností veřejného života se jevilo jako nejefektivnější cesta k oslabení národa. Svou roli zde podle dobových svědectví sehrál i osobní pocit odplaty samotného Stalina za prohranou válku z roku 1920. Vymazání celé jedné generace mělo zabránit budoucímu odporu.

Zástupce Vichistické Francie Fernand de Brinon a ostatní v Katyni, duben 1943. FOTO: Bundesarchiv, Bild 183-J15385 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 DE, via Wikimedia Commons

Odhalení hrobů a mlčení

Utajovaná skutečnost překvapivě vyplula na povrch na jaře 1943. Německá armáda narazila u Katyně na rozsáhlá pohřebiště. Ministr propagandy Joseph Goebbels rozpoznal příležitost k očernění bolševického režimu a pozval na místo mezinárodní komise. Nalezené dopisy u obětí a balistické stopy potvrdily dobu i způsob úmrtí. Průstřely lebek odpovídaly rukopisu sovětské policie.

Moskva tehdy ostře zareagovala a obvinila z vražd hitlerovské Německo. Zástupcům polské armády sovětský vůdce cynicky tvrdil, že důstojníci pravděpodobně utekli do Mandžuska. Západní mocnosti potřebovaly Rudou armádu k porážce Hitlera a z politických důvodů vzaly sovětskou verzi veřejně na milost. K tématu se stavěly zdrženlivě a snahy o nezávislé vyšetřování ignorovaly.

Konec zakázaného tématu

V poválečném bloku ovládaném komunistickou mocí se katyňská tragédie stala absolutně zakázaným tématem. Učebnice událost zcela vymazaly a režim razil výhradně schválenou verzi o nacistickém zločinu. Zákaz svobodné diskuse na toto téma platil i v Československu a účastníci původní vyšetřovací komise čelili tlaku. Spisovatel František Kožík podepsal spolupráci s bezpečností pod přímou pohrůžkou likvidace a z prožitého tlaku se trápil po zbytek života.

Obrat přinesla až slábnoucí moc Sovětského svazu. Michail Gorbačov nakonec po dlouhém váhání a narůstajícím nátlaku promluvil. Ruská tisková agentura TASS vydala v dubnu 1990 prohlášení potvrzující plnou odpovědnost sovětských orgánů. O dva roky později odevzdal prezident Boris Jelcin do Varšavy všechny důkazní spisy. Rodiny popravených se po více než padesáti letech konečně dočkaly oficiálního přiznání pravdy.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (ustrcr, ct24.ceskatelevize, denik).

Reklama

Další články z kroniQa

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

O osudu 20 tisíc zmizelých Poláků se muselo padesát let mlčet. Pravdu odhalily až tajné moskevské archivy

Masakr v Černém moři. Ukrajina loví Putinovu stínovou flotilu

Sedával v koutě, aby měl krytá záda. Režisér David Laňka odhalil děsivé soukromí

Léčba mění Markétu Konvičkovou před očima: Nové fotografie ukázaly výraznou proměnu

Lepší vyprazdňování s humorem. Internet baví neobvyklý záchodový trend

David Hasselhoff z Pobřežní hlídky slaví 74 a je k nepoznání. Ze svalovce v červených plavkách je dědeček s chodítkem