Moje děti mu to dodnes neodpustily, řekla Třeštíková. René jí vykradl byt, přesto o něm roky dále natáčela dokument

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Helena Třeštíková natáčela Reného Plášila třiatřicet let. Uprostřed toho jí s komplicem vykradl byt, a právě ten čin ji přesvědčil, že musí pokračovat.

Helena Třeštíková

Zdroj: Se svolením České televize

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 04.09.2026 11:58

Obsah článku

Rok 1992, Praha. Třeštíková je pryč z domova, René Plášil ví kdy. S komplicem se vloupá do jejího bytu, vysype dětské kufry připravené na školu v přírodě, naskládá do nich foťáky, video, budíky a další cennosti. Škoda v řádu desítek tisíc korun. Děti druhý den nemají zavazadla, nemají pokladničky, nemají pocit bezpečí ve vlastním pokoji. Třeštíková je v šoku, ne proto, že by recidivistu idealizovala, ale proto, že okradl právě ji. Člověka, který mu roky věnoval pozornost, čas a důvěru kamery. A přesto se rozhodla natáčet dál. Ještě dalších devětadvacet let.

Jak to celé začalo

René Plášil se před kameru Heleny Třeštíkové dostal koncem osmdesátých let v nápravném zařízení pro mladistvé v Libkovicích. Byl součástí cyklu Řekni mi něco o sobě, širšího projektu o mladých delikventech, který měl původně trvat několik let. Plášil ale nebyl jako ostatní. Byl výřečný, charismatický, zároveň hluboce asociální. Třeštíková v něm viděla postavu, která si zaslouží vlastní linii.

Pak přišel rok 1992 a vloupání. Režisérka později v rozhovoru pro Kinobox vysvětlovala, že po prvotním šoku začala čin číst jinak, jako „velmi neobvyklý“ a mimořádně výmluvný projev Reného povahy. Muž, který okrade člověka, jenž mu pomáhá, je buď cynický manipulátor, nebo někdo, kdo nedokáže fungovat ani v rámci vztahů, které mu prospívají. Obojí stálo za sledování.

Cena, kterou zaplatila rodina

Třeštíková nikdy nezlehčovala, co vloupání udělalo její rodině. V rozhovoru pro eXtra.cz s lehkou nadsázkou řekla, že jí děti „vykradení pokladniček nikdy neodpustily“. Za tou nadsázkou ale stojí reálný rozpad domácí důvěry, shánění nových kufrů, vysvětlování dětem, proč ten pán, co k nim chodil, vzal jejich věci.

Sama přiznala pocit viny. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus mluvila o tom, že svou prací poškodila vlastní rodinu. Z toho si vyvodila tvrdou hranici: práce se už nikdy nesmí odehrávat uvnitř rodiny. René a ona si čin vysvětlovali v dopisech z vězení. Nebyla to omluva, spíš pokračování rozhovoru, který trval déle než většina manželství.

Dva filmy, třicet tři let

Z původního portrétu mladistvého delikventa vznikly nakonec dva celovečerní dokumenty. René (2008) uzavírá materiál natáčený do roku 2008 a měl premiéru v soutěži dokumentů na festivalu v Karlových Varech. Získal Evropskou filmovou cenu za nejlepší dokument roku a Cenu diváků na jihlavském festivalu. Česká kritika ho hodnotila vysoko; MovieZone udělil 8 z 10.

Pokračování René – Vězeň svobody (2021) mělo světovou premiéru na amsterdamském IDFA a české recenze ho řadily k nejsilnějším filmům Třeštíkové. Druhý díl je ale zároveň filmem o tom, co s Reném udělala jeho dokumentární „sláva“; po uvedení prvního snímku se mu ozval ztracený syn, který dokument viděl v diagnostickém ústavu. Film tedy nezůstal jen portrétem. Zasáhl do života, který zobrazoval.

Sonda do recidivy, ne jen do jednoho osudu

René Plášil sám v různých obdobích říkal, že bez filmu by byl „jen“ obyčejný recidivista. Někdy se cítil jako člověk prodávající střípky vlastního života, jindy ho bavily debaty s publikem. Status zvláštní celebrity mu ale nevyřešil nic podstatného: dluhy, exekuce, neschopnost dlouhodobě fungovat mimo instituci.

Třeštíková z jeho příběhu vyvozovala obecnější závěr o českém vězeňském systému, který jí připadal nedomyšlený a ve výsledku kontraproduktivní. Dobové recenze prvního filmu to četly stejně: ne jako portrét jednoho zločince, ale jako obraz systému, který člověka zavře, pustí, zavře znovu, a nikdy se nezeptá, proč to nefunguje. Podle nás právě v tom spočívá síla obou filmů. Nejsou o odpuštění ani o soucitu. Jsou o tom, co se stane, když se někdo dívá dost dlouho na to, aby viděl vzorec.

Zdroj: VIPživot.cz

Autor: Ema Richterová

Reklama

Další články z VIPživot.cz

Chtěla jí pomoci s bydlením, Dominika Gottová ji ale odradila svým chováním. Spisovatelka popsala nepříjemnou zkušenost

Pospíchalovy syny odsunula na boční kolej, další vztah skončil po měsících. Dancingerová promluvila o novém muži

Marta Dancingerová potvrdila, že jejím novým partnerem je herec Ladislav Hampl. Jméno tajila šest týdnů...

Kdo vyhraje StarDance? Bookmakeři zveřejnili kurzy, Vojtěch Dyk je jasný favorit

Fortuna nasadila Vojtěchu Dykovi před startem jubilejní čtrnácté řady StarDance nejnižší kurz ze všech...

Eben a Kostková končí, jejich nástupci překvapí. StarDance prý převezmou Leoš Mareš a Marta Dancingerová

Dvacet let společného moderování StarDance končí. Podle zákulisních informací Blesku mají Ebena s Kostkovou...

Ulice: Filip zmizel bez stopy a Petr skončil v cele. Magda se rozpláče, protože o něm nemá žádné zprávy

Petr Dvořák stráví noc v cele předběžného zadržení a po Filipovi se slehne zem. Magda zůstane sama, s...

Tento článek byl publikován ze zdrojů VIPživot.cz

Články z VIPŽivot.cz nabízejí čtenářům možnost nahlédnout do života známých osobností – bez bulvární senzace, ale s důrazem na lidskou stránku slávy, vztahů i každodenní reality celebrit. Obsah se věnuje nejen aktuálním událostem ve světě showbyznysu, ale i osobním příběhům, kariérním zlomům nebo...

Moje děti mu to dodnes neodpustily, řekla Třeštíková. René jí vykradl byt, přesto o něm roky dále natáčela dokument

Skončili jsme. „Zrazený" Zelenskyj se vzepřel Trumpovi, stanovil mu jasnou podmínku

Tragický osud překonal a pobláznil Česko. Příběh pardubické senzace má smutnou tečku

Češi při zazimování chat opakují zásadní chybu. Kvůli ní mohou přijít o peníze od pojišťovny

Lidé šli spát 4. října a probudili se 15. října. Kam zmizelo deset dní z kalendáře?

Richard Müller věřil, že má nemoc za sebou. Pak se všechno vrátilo