Svatba má být velkým dnem, který se točí především kolem ženicha a nevěsty. Především ti mají právo určovat pravidla a stát si za svým. Bohužel tomu tak ale vždy není . Do redakce webu Dámský Deník přišel dopis od paní Marty H., která v něm vylíčila svůj svatební den, jenž měl velmi hořkou příchuť. Mohla za to ženichova rodina.
Šílené tradice a pravidla Paní Marta H. poznala svého partnera Jindru úplnou náhodou, když do sebe narazili v obchodě. Společné sympatie byly jasné na první pohled, a z nevinného nárazu tak vznikla láska jako trám. Po dvouleté známosti požádal Jindra svou přítelkyni o ruku, ona samozřejmě souhlasila. Oba okamžitě začali plánovat svůj velký den, s čímž ale měla problém Jindrova rodina.
„Když jsme jim oznámili, že se budeme brát, okamžitě začali s výkladem rodinných tradic a pravidel, které musí být dodrženy. Vždy mi přišla Jindrova rodina zvláštní, tohle ale bylo dost přes čáru,“ píše v dopise zaslaném do redakce webu Dámský Deník paní Marta H . Podle tradic ženichovy rodiny museli být všichni svatebčané v bílém, veškeré jídlo (včetně dortu) muselo být uvařeno a upečeno doma, stejně tak nesměly chybět děti, které projdou uličkou před nevěstou, přičemž budou házet okvětní lístky.
i Zdroj fotografie: Freepik „Vše jsme si vyslechli, poté doma jsme s Jindrou teprve zpracovávali dané informace. Rozhodně jsme nechtěli, aby byli všichni v bílém, zároveň jsme se shodli na tom , že nechceme na svatbě žádné děti, stejně tak občerstvení, měla jsem již zajištěný catering,“ vysvětluje dále čtenářka. Když to ale ženichově rodině oznámili, setkali se s velkou vlnou nevole a kritiky. Nakonec jí však nezbylo nic jiného než souhlasit.
Místo štěstí přišla hrůza Ve svatební den však bylo vše jinak. Rodina nevěsty přijela dříve, klasicky oblečená a bez dětí. „Když jsem ale viděla vcházet Jindrovu rodinu, nevěděla jsem, zda mám křičet , nebo se smát. Všichni byli v bílém, navíc s sebou přitáhli asi 20 dětí,“ popisuje absurdní chování rodiny paní Marta H. V tu chvíli ovšem přišel i Jindra, který celou situaci vyřešil po svém.
„Jindra mě vzal za ruku, dovedl mě k rodičům a řekl, že jelikož nevyslyšeli naše přání, ať se okamžitě otočí a odejdou pryč. Zprvu nechtěli, začali pokřikovat a nadávat , nakonec ale odešli,“ vzpomíná v dopise čtenářka. A tak den, který měl být tím nejšťastnějším v životě, se jim navždy vryl do paměti jako den hrůzy.
Nakonec se snoubenci vzali, pouze tedy za přítomnosti nevěstiny rodiny, a ihned poté odjeli na svatební cestu. Když se vrátili a chtěli navštívit Jindrovu rodinu , nebyli ani vpuštěni dovnitř. „Prý jsme je zklamali, a tak se nás zřekli. Na jednu stranu, asi jsem i ráda, jak jsem už psala, jsou prostě divní,“ končí svůj dopis paní Marta H.