Schovává se vám v kredenci nebo někde ve sklepě těžká kovová forma na bábovku, kterou jste zdědili? Léta si jí možná nevšímáte, jenže mezi sběrateli starožitností o takové kousky roste zájem. Háček je v tom, že cenná je jen menšina z nich. Když ale doma máte ten správný kus, může to být hodně příjemné překvapení.
Retro kuchyně se vrací a staré formy s ní Stará kuchyně je zpátky v módě. Do domácností se vrací smaltované nádobí, litinové pánve i staré pečicí formy, a to zdaleka nejen kvůli vaření. Spousta lidí je staví na police jako dekoraci nebo je věnuje coby nostalgický dárek.
Smaltované nádobí i staré pečicí formy se vracejí do českých domácností jako dekorace i jako funkční vybavení kuchyně. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Svoji roli hraje i pečení samotné. Kovová forma drží teplo jinak než silikon, těsto se v ní propéká pozvolna a okraj bábovky je pak víc křupavý. Právě proto se k litině a mědi část domácích pekařů ráda vrací.
Přečtěte si také: Tuhle sifonovou láhev měl doma každý druhý. Dnes za ni sběratelé dají až 5 000 Kč
Forma s komínkem uprostřed přitom patří do středoevropských kuchyní už staletí. Slovo bábovka původně označovalo kulatý hliněný pekáč, doložený už v patnáctém století, a teprve později se přeneslo na samotný moučník. Německým příbuzným je gugelhupf.
Nejvíc táhne měď a litina Ne každý starý kousek ale sběratele nadchne. Míří hlavně po starších kusech, které vznikly ruční prací. Nejžádanější je měď, obzvlášť ručně kovaná a zevnitř chráněná cínem. Po ní přichází na řadu litina a o stupeň níž keramika a kamenina z devatenáctého století.
Naproti tomu lehký plech a hliník, které se ve druhé polovině dvacátého století vyráběly v ohromných sériích, nechávají sběratele chladnými. Takové formy dnes na bazarech pořídíte za pár set korun a majitelé jsou často rádi, když je vůbec někomu předají.
Přečtěte si také: Ani skořice, ani vanilka. Jablečný závin bude vonět jako od babičky díky 1 surovině, kterou Rakušané přidávají odjakživa
Kolik za starou formu dostanete Solidně zachovalá starožitná forma z litiny nebo keramiky se na trhu obvykle pohybuje v rozmezí zhruba 2 000 až 5 000 korun. Konečnou částku určuje hlavně to, jak je kus zachovalý, jak často se podobný na trhu objeví a jestli jde dohledat, kdy a kde vznikl. Vysoká cena přitom nestojí na tom, že forma pochází z babiččiny kuchyně. Rozhoduje řemeslo a stáří.
Výjimečné kusy jdou ještě výš. Ručně tepaná měděná forma z devatenáctého století se může vyšplhat na desetitisíce korun. A když se za hranicemi vynoří opravdová rarita ze staré evropské dílny, padají za ni sumy o řád vyšší.
Přehled hlavních materiálů a jejich sběratelské hodnoty shrnuje následující tabulka:
Přečtěte si také: Ani ocet, ani cukr: nakládané okurky zůstanou křupavé díky 1 věci, co běžně končí v koši
Materiál Postavení u sběratelů Orientační cena Ručně tepaná měď ošetřená cínem (19. století) nejvýše ceněná desetitisíce korun Litina s hlubokým reliéfem hned za mědí zhruba 2 000 až 5 000 korun Keramika a kamenina z 19. století za litinou zhruba 2 000 až 5 000 korun Lehký plech a hliník (2. polovina 20. století) sběratele nezajímá pár set korun
Jak poznáte, že máte doma poklad Otočte formu vzhůru nohama a prohlédněte si spodek i vnitřní stěny. Občas se tam skrývá vyražený monogram, drobný punc nebo jméno výrobní dílny. Pokud se takové označení podaří spojit s konkrétní historickou výrobou, cena kusu rázem povyskočí.
Značku dílny i stopy ruční práce prozradí až prohlídka spodku a vnitřních stěn formy. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Ruční původ jde poznat i bez značky. Povrch není dokonale hladký, kov je někde silnější a jinde tenčí a leckde zůstaly znát stopy po nástroji. Poctivý starý odlitek z litiny navíc v ruce potěžkáte víc a jeho vzor je členitější než u pozdějších sériových napodobenin. Připlatí se i za nezvyklý tvar nebo bohatší zdobení, ať jde o věncový okraj, reliéf ovoce nebo figurální motivy, které u běžného nádobí nenajdete.
Přečtěte si také: Ani mouka, ani vejce: bramboráky budou křupavé a nerozpadnou se, když do těsta přidáte 1 surovinu
Patinu nikdy nedrhněte Největší chybu udělá ten, kdo nález z nadšení vydrhne do lesku. Tmavý nebo nazelenalý povlak na povrchu totiž většinou není zanedbání, ale letitá stopa času, které se říká patina a kterou kov získává sám od sebe. Právě tahle vrstva potvrzuje stáří a znalci po ní jdou.
Kovový kartáč i silné čisticí přípravky ji ale sundají během chvilky a se zašlým povrchem zmizí i pěkný kus ceny. Do lesku naleštěná forma tak na trhu obvykle vynese míň než ta, kterou majitel nechal být. Když už chcete formu očistit, zůstaňte u suché utěrky a nic nestrhávejte. Cenu drží i stará cínová výstelka uvnitř, klidně i trochu odřená.
Až tedy příště narazíte na zaprášenou formu po babičce, nespěchejte s ní do kontejneru ani pod drátěnku. Chvilka strávená u dna s hledáním značky se může pěkně vyplatit.
Přečtěte si také: Kašlu na kupované majonézy. Ušlehala jsem tatarku, co chutná jako z obchodu a vyjde na 30 Kč
Zdroje: https://www.tvguru.cz/nenapadna-forma-z-kuchyne-dnes-stoji-desetitisice, https://www.nespechej.cz/clanky/mate-doma-hnedou-formu-na-babovku-po-babicce-sberatele-sili-a-nabizi-az-5-000-kc-kus-20260528-8525.html, https://www.fajntip.cz/clanky/zustala-vam-stara-forma-na-babovku-v-aukcich-vam-za-ni-sberatele-zaplati-nekolik-tisic-20260307-9416.html, https://cs.wikipedia.org/wiki/Bábovka, https://www.antik-prodej.cz/keramicke-pecici-formy