Mám spoustu známých, přátel i velkou rodinu. Jenže když nezavolám já, neozve se nikdo, smutní Sabina

Sdílet

Odjakživa byla velmi společenská. Měla kolem sebe spoustu přátel, pravidelně se vídala i se širším okruhem rodiny. Každému vždy vyšla vstříc, pomohla, kdykoli bylo potřeba. Rozhodně by se o sobě nebála říct, že je mezi lidmi oblíbená a ostatní se v její společnosti cítí dobře. Má to ale jednu vážnou trhlinu. Sami od sebe se nikdy neozvou.

Smutná žena a mobil

Zdroj: Shutterstock

Pětatřicetiletá zdravotní sestřička Sabina je tím typem člověka, který dokáže vyjít skoro s každým. Má pro lidi pochopení, dokáže je vyslechnout, povzbudit, pochválit… Hledá na nich vždy tu lepší stránku. Proto má všude vždy otevřené dveře. Kdykoli potká někoho známého, s chutí se s ní zapovídá. Stejně tak nikdo neodmítne návrh na setkání v kavárně nebo na návštěvu u ní doma. Dalo by se říci, že ji přátelé, známí i rodina mají v oblibě. A rádi s ní tráví čas. Kde je tedy problém? Vždy to je právě ona, kdo vezme telefon, aby zavolala nebo poslala zprávu.

„Pozoruji to už delší dobu a docela mě to mrzí. A taky štve. Kdykoli chci někoho pozdravit, vidět se s ním nebo si popovídat, pokaždé musím vyvinout iniciativu já sama. Stačí prohlédnout si výpis mých hovorů. Přijatých je naprosté minimum. Většinou navíc jde o nějaký telemarketing nebo jinou běžnou operativu. A mým přátelům, známým nebo rodině? Všechno jsou to odchozí hovory. Tedy mnou vytočené,“ krčí rameny Sabina, která tomu vůbec nerozumí. Proč si někdo někdy nevzpomene na ni? Proč jí sám od sebe nezavolá, nezeptá se, jak jde život? Vždyť kdykoli někomu volá ona, zapovídají se dobře na půl hodiny. Rozhodně ne jen z její iniciativy. Takže to není o tom, že by si s ní neměli co říci. Ani nelze říci, že by se ona sama ozývala zbytečně často.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Nezvládám ustát tento svět. Nejraději bych z něj zmizela někam, kde jsou lidi normální, trápí se Eva

„Známých a přátel mám spoustu. Takže jestli každému z nich zavolám jednou za půl roku, je to hodně. Často ani to ne. S někým se nevidíme třeba rok, dva. Ale stejně nikoho ani nenapadne ozvat se mi. Jen tak. Pozdravit a zeptat se, jak se mám. Chápu, že má každý spoustu svých starostí. Málo času. Ale připadám si úplně neviditelná. Kromě mé mámy není nikdo, kdo by o mě měl skutečný zájem. Respektive kdo by ho projevil. Kdybych zahodila telefon, ani by si toho nikdo nevšiml. A tak v sobě řeším zásadní otázku. Mám dál udržovat dobré vztahy, čas od času se jim ozvat? Neřešit, kdo komu volá? Nebo se na to vykašlat? Nedělat ze sebe osla, který všechno táhne sám? Možná jsem moc vztahovačná, ale koho by něco takového nemrzelo?“ ptá se Sabina.

Když vztahy fungují jen jedním směrem

„Sabinin prožitek je velmi častý u lidí, kteří jsou empatičtí, spolehliví a dlouhodobě udržují vztahy vlastní iniciativou. Okolí si na tuto roli zvykne a postupně přestane vnímat potřebu se ozývat samo. Nejde nutně o nezájem, ale o nerovnováhu ve vztahové investici. Problém nastává ve chvíli, kdy se potřeba blízkosti a zpětného zájmu hromadí a zůstává nenaplněná. Dlouhodobě to vede k pocitům osamění a zpochybňování vlastní hodnoty. Zdravým krokem je vědomě stáhnout iniciativu, jasně pojmenovat své potřeby a sledovat, které vztahy dokážou fungovat oboustranně.“

PhDr. Jana Novotná, psycholožka

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Mám spoustu známých, přátel i velkou rodinu. Jenže když nezavolám já, neozve se nikdo, smutní Sabina

Ve východní polovině Česka hrozí vítr až 70 km/h, varují meteorologové

„Mým cílem je, aby vypadali, jako že spí,“ říká vizážistka zesnulých. K profesi se dostala oklikou

Princ, který vyvraždil vlastní rodinu: krvavá noc, která zničila nepálskou monarchii

V Česku končí Apetito: továrna se zavřela a sýry se nově budou vyrábět v Německu

Retro frčí. Na Žižkově přes 30 let boduje cukrárna s dezerty za pár korun i skrytou zahrádkou