V mnoha domácnostech přežívají ve spíži nebo ve sklepě celé série zavařovaček po babičkách a prababičkách a při úklidu letí do koše mezi prvními. Škoda přitom může být pořádná. Běžná zavařovačka dnes nemá prakticky žádnou cenu, jenže pár typů sklenic loví sběratelé starého skla po celé republice a za ten správný kus dokážou nechat víc peněz, než by většina lidí čekala.
Zavařovačka, které může být klidně sto let K poznání cenného kusu pomáhá znát historii domácího zavařování. Ovoce se do skla ukládalo už v sedmnáctém století, zásadní zlom ale přišel podle Národního zemědělského muzea až v roce 1880. Německý chemik Rudolf Rempel tehdy vymyslel sklenici s gumovým těsněním a licenci na jeho nápad koupil Johann Carl Weck, po němž se značka jmenuje dodnes.
U nás se vedle dražší německé značky rychle prosadily domácí a levnější systémy. Moravská firma Bareš-Till z Jevíčka vyráběla sklenice Reform, přidaly se patenty Inwald, Hermetic nebo Rex. Ve druhé polovině třicátých let dorazily oblíbené rýhovky s profilovaným okrajem, které vydržely až do šedesátých let, a v roce 1955 rozjela sklárna v Kyjově sklenice pro dnes všudypřítomná víčka Omnia. Když tedy objevíte na dně vyražené jméno jako Reform nebo Rex, může vám v ruce ležet kus starý bezmála sto let.
Přečtěte si také: Babičky to věděly: 1 lžíce navíc do vody a brambory se nerozvaří, ani když je zapomenete na plotně
Podle čeho sběratel pozná cenný kus Samotné stáří ale hodnotu nedělá, rozhoduje souhra několika znaků. Prvním z nich je uzávěr. Nejstarší kusy místo kovového šroubovacího víčka uzavírala skleněná poklička, kterou k zabroušenému hrdlu tiskla drátěná pružina přes gumový kroužek. V žargonu sběratelů jde o obloučkový, někdy patentní uzávěr, a je o něj největší zájem. Podmínkou ale je, aby drát pořád držel. Jakmile ho prožere rez, kus rázem padá v ceně.
Roli hraje i barva. Čiré a dozelena zbarvené kusy jsou v běžných bazarech úplně všední a sběratelé nad nimi mávnou rukou. Zabere teprve nezvyklý, hodně sytý tón. Nejcennější je hluboká jantarová až medová barva, jejíž sytost naplno vynikne, když si sklenici prosvítíte oknem. Právě takových kousků zbylo z časů domácího zavařování nejmíň, a tak po nich zájem míří nejvýš.
Cenu staré zavařovačky prozradí hlavně uzávěr a barva skla, běžné čiré a nazelenalé kusy sběratelé přehlížejí. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Co za starou zavařovačku doopravdy dostanete U peněz je realita spíš střízlivá. Za tuctovou zavařovačku dnes v bazaru sotva kdo něco nabídne a spousta lidí se jich zbaví jen proto, aby je dostali z domu.
Přečtěte si také: Švagrová nevěřila, že tuhle pomazánku dělám z 1 obyčejné suroviny. Na oslavě zmizela první a recept po mně chtěla celá rodina
Starší a méně obvyklé kusy jdou za pár stovek korun. Sklenice, po kterých sběratelé opravdu jdou, se dostanou na tisíc až dva a mimořádný kousek se zachovalým drátěným uzávěrem dokáže atakovat i hranici 2 500 korun. Zájem o staré sklo navíc stále roste, hlásí se o ně i sběratelé z ciziny. Kolik nakonec padne, záleží pokaždé na konkrétní sklenici, jejím stáří a kondici.
Rekord, který ukazuje, kam až cena může vyšplhat Jak vysoko dokáže cena vzácné sklenice vyletět, ukazuje jeden americký rekord. Zavařovací sklenice Van Vliet Improved se v prosinci 2007 vydražila na sběratelském serveru North American Glass za 23 500 dolarů, v přepočtu zhruba za půl milionu korun.
Žlutozelené sklo s jantarovými pruhy vyráběl v Pensylvánii učitel a vynálezce Warren Van Vliet jen pár let v osmdesátých letech devatenáctého století, než jeho továrnu zničil požár. Dochovaných kusů zůstalo minimum, a přitom tutéž sklenici koupil předchozí majitel v roce 1977 za pouhých 200 dolarů. Takovou vzácnost doma prakticky nikdo nemá, přesto ukazuje, jakou hodnotu může staré konzervové sklo nabrat.
Přečtěte si také: Ani smetana, ani máslo. Do omáčky na těstoviny patří 1 věc, kterou většina lidí bez přemýšlení lije do dřezu
Jak si hodnotu nesrazit vlastní rukou I ten nejžádanější kus ztratí kouzlo, pokud je poškozený. Hodnotu spolehlivě stlačí každá vada skla, od naprasklého místa přes ulomenou hranu a matné šrámy až po vápenný povlak, který nejde umýt. Nejvíc bodují sklenice s neporušeným sklem a čitelnou značkou na dně; cenu ještě zvedne původní pryžový kroužek a drát bez koroze.
Největší chyba je pouštět se do domácích oprav. Když prasklinu zatmelíte nebo kus přeleštíte, zanecháte na skle stopy, kterých si zkušené oko okamžitě všimne, a hodnotu tím srazíte ještě víc. Ideální je kus jen šetrně umýt a jinak nechat být. Než tedy starou zavařovačku pošlete do koše, věnujte chvilku jejímu dnu, barvě skla i uzávěru. Právě tyhle tři věci prozradí, jestli držíte tuctový kus, nebo sběratelskou vzácnost.
Zdroje: https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-sklenice-zavarovani-okurky-sberatelstvi-cena/, https://www.nzm.cz/o-nas/aktuality/historie-zavarovaci-sklenice, https://www.vitalia.cz/clanky/nejpouzivanejsi-zavarovacka-je-stale-model-z-minuleho-tisicileti/, https://www.tiscali.cz/nevyhazujte-starou-sklenenou-zavarovaci-sklenici-jestli-ma-na-dne-tohle-ma-cenu-i-2-500-kc-700363, https://www.tiscali.cz/nevyhazujte-stare-zavarovaci-sklenice-s-dratenym-uzaverem-za-tenhle-jeden-typ-vicka-davaji-sberatele-i-2-500-kc-723138