Všechno začalo na teambuildingu. Družila se s ostatními acounty, protože proč ne, je mladá, dvacet čtyři je věk, kdy si člověk ještě nemusí lámat hlavu, jestli si nezadá. Popíjelo se, bazén a vířivka byly hned u ruky, hrály se „táborové hry s míčem“ a soutěže o klíčenky. To nesnášela už jako dítě. Utekla radši na lehátko a pozorovala cvrkot. Koneckonců, kdo se neopije a bude si pamatovat excesy ostatních, vyhraje. Kolegyně Lída už měla v sobě láhev prosecca a začal jí padat vršek od plavek. Taktika, pomyslela si a vydala se na průzkum areálu. Restaurace v tichomořském stylu byla tišší, než okolí a míčové hry se tam nehrály. Na stole taky místo levného prosecca stálo opravdové šampaňské a pánové uvnitř nebyli v plavkách. To je šance, pomyslela si. Když ne na povýšení, tak alespoň na lepší catering.
Na pokoji plavky vyměnila za letní šaty, a vydala se zpátky k restauraci. Nakoukla dovnitř a omluvně se usmála.
„Jen koukám, jestli tu není nějaké ovoce.“
Ředitel jen mávnul rukou, ale art direktor, Francouz, který už prošel pobočkami v celé Evropě, vstal a podával jí broskev.
„Krásná pro krásnou dámu.“ Mluvil legrační češtinou.
Poděkovala. Ředitel dopil svoje pivo, utřel si čelo, a odporoučel se k bazénu. Měl mladou ženu a tři děti. Další lákadla ho nechávala chladným. Dost možná ho nechávala chladným i lákadla, co měl doma.
Pierre mezitím nalil sekt do sklenic, a Otto, potetovaný vedoucí grafického oddělení, si s ní přiťuknul. „Lahví tu máme dost,“ zasmál se. Adéla se taky zasmála. Tady propichovat balonky nebude muset.
K večeru už přiopilá seděla ve velké nafukovací labuti a nohama cákala na Ottu vodu z bazénu. Pierre seděl na okraji a občas jí u rtů přidržel skleničku s drinkem. Adéla na sobě cítila pohledy, hodnotící i závistivé a najednou se nechtěla vzdát nově nabitých kontaktů v „lepší společnosti“.
„Nepůjdeme zas někam jinam?“ obrátila se na Ottu. Ten na ni zamrkal.
„Vím o bezva fleku. Ten bungalov vzadu má soukromou vířivku.“
„Super.“
Otta si k sobě přitáhl nafukovačku.
„Teď jen, jestli přibereme ještě někoho, nebo nás oba zvládneš ty, princezno,“ zašeptal jí do ucha.
Adéla zaváhala, zasmála se, aby získala čas a v hlavě se jí jako filmy rozběhly různé scénáře. Když někoho vezmou s sebou, kdo to bude? Některá z managementu. Ta jí odstaví a na Adélu zbude role té, která nalévá pití a chodí pro kafe, tak jako v práci. Když ne, bude sama s dvěma chlapy, které moc nezná. Je to risk? Nejsou přece v pustině, kdyby něco, je tu kolem spousta lidí.
„A co když to chci zkusit?“
„Tak nemáme na co čekat. Pierre vezme další láhev a já klíče od chaty. A tobě stačí pár kapek parfému na ty správný místa.“
Snažila se, možná trochu moc, ale Pierrovi i Ottovi se to líbilo. Nebyli takový divoši, jak se tvářili, ale Adéla se snažila dělat všechno, co viděla ve filmech, a dokonce i to málo, co viděla v pornu. S přibývajícími sklenicemi jí začalo být všechno jedno, a nakonec všichni usnuli na lehátkách u vypnuté vířivky. Ráno trochu přepíjeli stud, a Adéla dál hrála roli volnomyšlenkářky. Domů z akce jeli spolu v Pierrově autě a pak se zastavili u něj doma. Muži se trochu vytahovali a trochu nevěděli, co dál, Adéla skrývala únavu i obavu z toho, jestli jí z celé akce nezbude jen ostuda.
V pondělí v kanceláři prožívala pocit mírné trapnosti a zvědavé dotazy odbývala vtipem. Měla pocit, že k pracovním úkolům jí přibyl ještě jeden „projekt“. Nepokazit si nedočkavostí cestu za výhodami. Být milá tak akorát, ochotná, ale ne vlezlá, sexy, ale ne laciná.
Když přišla nabídka na další společný víkend, neodmítla. Vlastně jí připadalo bezpečnější, že jsou tři, protože ve vážnou známost se dvěma čtyřicátníky nevěřila. Pak přišel další, a další, dovolená na Kanárech, kde své milence poškádlila malým flirtem s plavčíkem, a nakonec seniorní místo. Ze společných víkendů se stal zvyk, pohodlný a pro všechny výhodný. Adéla tomu říkala přátelství, a rozhodně se nesnažila zjistit, jak tomu říkají Pierre s Ottou, když je neslyší. Bylo to trochu jalové, ale Adéla má přece spoustu času, do třicítky a možná i dál. „Mám se dobře,“ usmívala se zářivě, když se jí máma ptala, jestli už někoho má. Na lásku, pokud na ní vůbec věří, přijde řada až pak.
Jak se na situaci dívají odborníci?
Příběh Adély otevírá téma, které se v pracovním prostředí objevuje častěji, než se na první pohled zdá – propojení osobních vztahů, sexuality a kariérních ambicí. Z psychologického hlediska je patrné, že Adéla vnímá svou situaci velmi pragmaticky. V mladém věku, kdy se člověk teprve formuje profesně i osobnostně, může být lákavé využít příležitosti, které slibují rychlý posun, uznání nebo finanční jistotu. Její rozhodování zároveň doprovází určitá racionalizace: přesvědčení, že v práci nejde o přátelství, ale o výsledky a osobní prospěch.
Současně je ale z příběhu patrná i vnitřní ambivalence. Adéla si uvědomuje pomluvy okolí, vnímá napětí v kolektivu a občas sama zpochybňuje, zda byla její volba správná. To naznačuje, že vedle pragmatické stránky funguje i potřeba sociálního přijetí a respektu, které jsou pro většinu lidí v pracovním prostředí velmi důležité. Pokud jsou pracovní vztahy založeny na nerovnováze moci a osobních vazbách, může to vést k dlouhodobému tlaku, pocitu nejistoty nebo k postupnému zpochybňování vlastní hodnoty.
Z dlouhodobé perspektivy je také otázkou, jak taková dynamika ovlivňuje profesní identitu i osobní vztahy. Když je kariérní postup spojován s intimními vazbami, může být pro člověka obtížné oddělit vlastní kompetence od okolností, které mu pomohly k úspěchu. To může v budoucnu ovlivnit sebevědomí i schopnost navazovat rovnocenné partnerské vztahy. Příběh tak neukazuje jen individuální rozhodnutí jedné ženy, ale také širší téma hranic mezi osobním a pracovním životem a otázku, jakou cenu je kdo ochoten zaplatit za rychlý profesní vzestup.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Naše články:
Související články
- Věrného a milujícího muže poznáte, bude otravný jako malé dítě
- „Děti nechci já ani manžel, ale antikoncepce je prý jen moje starost,“ nechápe Eva
- Zachránila kočku z popelnice. To, co jí dnes Popelka vrací, Nině bere dech
- Netuším, jestli se můj přítel snaží dostat mé dospívající dceři do srdce, nebo do kalhotek, říká Pavla
- Muž, do kterého jsem se zamilovala, přestal po pěti letech vztahu existovat, svěřuje se Lucie