Každý, kdo někdy topil dřevem, už nejspíš slyšel jednoduchou radu: nechte ho rok schnout a pak ho můžete bez obav hodit do kamen. Jenže po letech zkušeností musím říct, že právě tahle rada bývá zdrojem mnoha zklamání. Nejednou jsem viděla, i třeba u rodičů na zahradě, hromady „ročního“ dřeva, které syčelo v kamnech, černilo sklo a produkovalo více kouře než tepla. Důvod je jednoduchý. O kvalitě palivového dřeva nerozhoduje kalendář, ale vlhkost. Suché tak může být i dříve, i později. Jak se v tom vyznat?
Odborníci se shodují, že pro efektivní a čisté spalování by mělo mít dřevo vlhkost nižší než 20 procent. Čerstvě pokácený strom přitom běžně obsahuje 50 až 60 procent vody. Část energie, kterou byste chtěli proměnit v teplo, se pak při topení spotřebuje pouze na její odpaření. Výsledkem je nižší výhřevnost, vyšší spotřeba a zanesenější komín. Do kamen tedy samozřejmě čerstvé dřevo vůbec nepatří – ostatně mnoho z nás asi pomáhalo nosit dříví z lesa prarodičům – veškeré ilegální počínání už je asi bezpečně promlčeno – a pamatuje si, že nejlepší byly „soušky“ – stromy roky uschlé se daly použít rovnou. To bychom dnes určitě nedoporučili, a tak je třeba jít na to lehce věděcky. Bohužel to není tak jednoduché, aby se dalo říct, že všechno dřevo vyschne za stejnou dobu. Smrk nebo borovice mohou být při dobrém skladování připravené už za jednu sezonu. Bříza obvykle potřebuje kolem roku. Pokud ale skládáte do dřevníku buk, jasan nebo dub, vyplatí se mnohem větší trpělivost. U dubu není výjimkou, že skutečně kvalitně vyschne až za dva nebo dokonce tři roky.
Kam s ním? A kam a jak ho umístit? Možná překvapivější je, že mnohem důležitější než slunce bývá vzduch. Dřevo schne především prouděním vzduchu kolem polen. Proto je lepší jednoduchý vzdušný přístřešek než dokonale zakrytá hranice zabalená do plachty ze všech stran. Takto uskladněné dřevo se často spíš zapaří, než vysuší. Nejlépe funguje stará osvědčená metoda: naštípat, vyskládat na palety nebo rošt, chránit před deštěm shora a nechat boky otevřené. Nejlepší je umístit dřevo na jižní nebo jihozápadní stranu pozemku.
Nekupujte zajíce…pardon, dřevo v pytli A jaké rady k nakupování? Dnes už zdaleka neplatí, že si musíte koupit čerstvé dřevo a několik let čekat. Na trhu je běžně dostupné takzvané suché palivové dřevo s deklarovanou vlhkostí do 20 procent, případně ještě dražší komorově sušené dřevo, jehož vlhkost bývá kolem 10 až 15 procent. Takové dřevo lze používat prakticky okamžitě po dodání. Každopádně, jako vždy a všude, nenaleťte každé ceduli u silnice. Označení „suché dřevo“ totiž není vždy zárukou toho, že skutečně dosahuje doporučené vlhkosti. Někteří prodejci tak označují dřevo, které sice rok leželo pod přístřeškem, ale stále může mít 25 nebo dokonce 30 procent vlhkosti. Topit s ním samozřejmě lze, ovšem nečekejte výhřevnost ani čistotu spalování, kterou nabízí opravdu vyzrálé dřevo. Pokud chcete mít jistotu, vyplatí se investovat pár stokorun do jednoduchého vlhkoměru nebo alespoň požadovat od dodavatele konkrétní údaj o vlhkosti. Při výběru dřeva je také dobré zamyslet se nad tím, k čemu vlastně bude sloužit. Pokud vytápíte rodinný dům a jde vám hlavně o co nejvyšší výkon, sáhnete po tvrdých listnáčích. Buk, dub, habr, jasan nebo akát hoří dlouho, vytvářejí stabilní žár a dokážou udržet teplo i několik hodin po přiložení. Právě proto bývají základem zásob většiny domácností, které topí dřevem celou zimu.
Dřevo je nutné zkrátit a naštípat. Zdroj: pexels.com Na chalupě jinak než doma Na chalupě nebo chatě bývá situace trochu jiná. Když přijedete v pátek večer do promrzlé místnosti, potřebujete teplo co nejrychleji. V takové chvíli se vyplatí kombinovat měkké a tvrdé dřevo. Smrk nebo borovice rozhoří kamna během několika minut a prostor rychle ohřejí. Jakmile se vytvoří kvalitní základ, nastupuje buk nebo jasan, které už zajistí dlouhotrvající žár. Pak je tu ještě úplně jiná skupina lidí. Ti netopí proto, aby vytopili celý dům, ale protože milují atmosféru plamenů za sklem designových krbových kamen. Pro ně nemusí být nejdůležitější maximální výhřevnost.
Často hledají dřevo, které krásně hoří, příjemně voní a nedělá zbytečný nepořádek. Skvělou volbou bývá bříza. Snadno se zapaluje, vytváří jasný plamen a mnozí nedají dopustit na její charakteristickou vůni. Podobně dobře fungují také třešeň, jabloň nebo hrušeň, které při hoření uvolňují jemné ovocné aroma. A pokud se přesuneme od kamen ke grilu nebo udírně, dostává dřevo úplně novou roli. Tady už nejde ani tak o teplo, jako o chuť a vůni. Klasikou českých udíren zůstává buk, který vytváří čistý a univerzální kouř vhodný prakticky na všechno. Milovníci výraznějších chutí často přidávají švestku, třešeň nebo jabloň, které masu propůjčují jemně nasládlé aroma. Dub zase dodává kouři robustnější charakter. Naopak jehličnany se kvůli vysokému obsahu pryskyřice pro uzení příliš nedoporučují.
Dřevo skládejte tak, aby mezi ním mohl proudit vzduch. Zdroj: pexels.com Když se dnes někdo ptá, kdy nakoupit dřevo na zimu, odpověď bývá trochu provokativní: ideálně loni. Ti nejzkušenějí z nás, jako je teď už můj taťka, mívají připraveno dvě až tři topné sezony dopředu. Letos spalují to, co pořídili před dvěma lety, a letošní zásoba teprve schne. Výsledkem je vyšší výhřevnost, čistší spalování a také menší spotřeba.
Zdroje:
https://www.domky-delta.cz/blog/jak-spravne-skladovat-palivove-drevo/
https://www.cenyprizemi.cz/kompletni-pruvodce-vyberem-palivoveho-dreva
https://www.epa.gov/burnwise/best-wood-burning-practices
https://warren.cce.cornell.edu/natural-resources/heating-with-wood/storing-and-drying-firewood
https://www.ceskestavby.cz/clanky/topime-zasadne-dostatecne-vyschlym-palivem-jak-susit-palivove-drevo-31447.html