DRBNA HISTORIČKA: U Bílé růže nocovali formani i kejklíři. Rozhodovalo se tu o Budějcích

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Hostinec U Bílé růže býval po staletí místem, kde se potkávali lidé přijíždějící do Budějovic za obchodem, řemeslem i zábavou. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná pestrý život v někdejším zájezdním hostinci, jeho kulturní význam i tajné schůzky, které se zde vedly k převzetí správy nad městem v květnu 1945.

DRBNA HISTORIČKA: U Bílé růže nocovali formani i kejklíři. Rozhodovalo se tu o Budějcích

Zdroj: Jan Schinko

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 10.09.2026 14:00

Foto z let po roce 1940 představuje Mariánské náměstí s výhybnou tramvají (fotograf neposečkat až se budou na výhybně tramvaje míjet) a západní stranou náměstí, na které mezi kasárnami a domem policie „vyniká“ nízký patrový dlouhý dům, původně renesanční, v němž sídlil zájezdní hostinec U Bílé růže v půdorysu jako dvorec. Je docela možné, že od počátku byl zařízen, co by útulek a hostinec pro formany, obchodníky, rolníky apod. přijíždějící do města.

Budějovice se nacházely ve hradbách, vstup jen třemi městskými bránami, čímž se na výroční trhy (čtyři v roce, trvaly i 14 dnů) a běžné trhy všechny povozy do města nedostaly a zaparkovaly U Bílé růže. Případně obchodníci přijíždějící na trh ve směru od Dlouhého mostu později U Zelené ratolesti. Kočárům spustil sluha v bráně padací most a v bráně padací mříž.

Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Kanovnická bývala slepou ulicí. Zmizela kvůli ní i Prašná věž

Hostinec U Bílé růže vytvořil domovní čáru zástavby mezi Budějovicemi a Čéčovými Budivojovicemi. Náměstí to ještě nebylo, poněvadž radní měli vojenský strategický koncept, aby před Pražskou bránou byl velký volný prostor bez objektů a terénních nerovností, za kterými by se mohl skrývat nepřítel. Na dostřel tehdejších palných z braní z hradeb. (Budějovice měly dost nepřátel včetně zemana Jana Žižky z Trocnova, jehož vojsko obléhalo město, na hradby si netroufli, tak alespoň vyrabovalo a poté vypálilo dvorce na předměstí.)

Hostinec U Bílé růže, co by patricijský dvorec asi z 15. století, zde stál až do roku 1992. Jen v roce 1784 byl přestavěn v jednoduchém nastupujícím klasicismu, snad s prvky baroka, ale to časem zmizelo. Domovním znamením byla bílá růže, patronem sv. Jana Nepomuckého, soška ve výklenku na průčelí.

Podle pamětníka hudebního pedagoga Antonína Hejdy, který v Bílé růže bydlel v letech 1913 až 1930, jezdili do dvora a ubytovávali se formani, drožkáři, obchodníci, rolníci, kramáři, ale také různí pouťoví kejklíři, klauni, vrhači nožů, akrobati, provazolezci apod. Připomínal. že v době, kdy tam bydlel, se v domě nikdy nic neztratilo. Hostinským zde byl František Wostl.

Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Pekaři pekli a učni rozváželi na kole. Nepoctivé trestali v Malši

František Wostl také provozoval fiakry, později autodrožky, obchodoval s rybami a najmul si výletní restauraci na Švábově hrádku. Vůbec Bílá růže bývala za 1. republiky místním kulturním uzlem. Pedagog Antonín Hejda zde měl až 60 žáků. Často muzicírovali a zpívali ještě s bratrem Antonína Hejdy Karlem Hejdou.

Ve dvoře v altánu bydlel známý loutkář Jindřich Kopecký, syn loutkáře Václava Kopeckého a vnuk slavného českého loutkáře Matěje Kopeckého. S Jindřichem Kopeckým to dopadlo smutně. V roce 1924 hrál nemocen naposled U Zelené ratolesti a toho roku byl převezen z Bílé růže do městského chudobince v dnešní ulici Boženy Němcové. Neměl skoro nic. Ve městě se pořádaly sbírky a redakce zdejších listů je odnášely Jindřichu Kopeckému do chudobince.

K Bílé růži se váže i novodobá historie. Dne 5. května 1945 se zde sešli zástupci politických a nepolitických aktivit ve městě. Scházeli se tady tajně i předtím. Toho dne zde ustanovili Revoluční národní výbor. Před 17. hodinou vyšli v průvodu na Mariánské a Krajinskou na náměstí, kde na radnici převzali správu nad městem. Byla to odvážná vlastenecká akce, protože ve městě stále meškaly v plné zbroj německé bojové složky. Dokonce Němci ještě 7. a 8. května stříleli. Prchali z města 8. května 1945 Lineckou, kde podle pamětníků vida někde na domě českou vlajku, nepříčetně pokropili dům kulometem.

V roce 1993 se na místě Bílé růže postavila Strnadova obchodní akademie.

Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Plachého ulice pamatuje vepřové trhy i slavné podloubí

Reklama

Další články z Budějcká Drbna

Chtěl ukončit život skokem z Plášťového mostu. Kolem mezitím chodili turisté

V Dyníně vznikla jedna z největších solárních elektráren v Česku, panely natáčí za sluncem

V Dyníně na Českobudějovicku vznikla fotovoltaická elektrárna na ploše zhruba 50 hektarů s výkonem téměř 37...

Strojvedoucí z rychlíku, který havaroval u Zlivi, čelí obvinění. Hrozí mu až osm let vězen

Policie obvinila třiatřicetiletého strojvedoucího, který loni v listopadu zavinil srážku dvou vlaků u Zlivi...

Povolební jednání v Táboře a Písku pokročila, vznikají nové koalice

V Táboře se na spolupráci dohodla čtyři uskupení včetně vítězného Našeho Česka a ANO. Novým starostou by se...

Vojákyně z Tábora ovládly střeleckou soutěž. Domů si odvezly zlato i stříbro

Dvě nejvyšší příčky v ženské kategorii střelecké soutěže pozemních sil Armády ČR obsadily vojákyně z 42....

Tento článek byl publikován ze zdrojů Budějcká Drbna

Články z Budějcké Drbny přinášejí aktuální dění z Českých Budějovic a celého Jihočeského kraje. Věnují se tématům, která přímo ovlivňují život místních obyvatel – od politiky, dopravy a školství přes kriminalitu až po kulturu, sport a každodenní zajímavosti z regionu. Obsah je čtivý, svižný a...

DRBNA HISTORIČKA: U Bílé růže nocovali formani i kejklíři. Rozhodovalo se tu o Budějcích

Čína posiluje opatření na ruských hranicích. Obavy z moru nekončí

Zradil první ženu a přišel o dceru. Zdeněk Chlopčík ze StarDance má za sebou vztahové drama

Mechanik varuje na chybu po přezouvání. Dělá ji mnoho řidičů, škoda se pak může vyšplhat na 160 000 Kč

Novinář odhalil kritickou chybu čínského auta. Jeho video ale rychle zmizelo

Kdo u vás doma ví, kde co je? A proč je to většinou ten samý člověk