Na první pohled může láhev vypadat dokonale čistě. Voda je průhledná, uvnitř není žádná viditelná špína a nic podezřelého necítíme. Přesto se během několika dnů může její vnitřní prostředí výrazně změnit. Do lahve se při každém napití dostávají mikroorganismy z našich úst, z rukou, okolního prostředí a někdy také z víčka, brčka nebo těsnění. Pokud zůstává uvnitř vlhko a láhev se pravidelně nemyje, mikroorganismy mají vhodné podmínky k růstu. Neznamená to, že každá neumytá láhev je automaticky nebezpečná. Znamená to ale, že vypadat čistě není totéž jako být hygienicky čistá.
První dny: láhev začíná žít vlastním mikrobiálním životem
Každým napitím se na povrch lahve dostávají mikroorganismy z úst. Většina z nich je pro zdravého člověka běžnou součástí mikrobiálního prostředí a sama o sobě nemusí představovat problém. Jenže láhev je vlhká a její vnitřní prostředí se mezi jednotlivými použitími často nestihne pořádně vysušit. Pokud ji pouze doléváme vodou, mikroorganismy se neodstraní, naopak mohou zůstávat na stěnách, ve víčku, v závitech nebo v silikonovém těsnění.
Postupně tak může vznikat takzvaný biofilm.
Biofilm si můžeme představit jako tenkou vrstvu mikroorganismů přichycených k povrchu. Není to jen obyčejná nečistota, kterou lze jednoduše vypláchnout vodou. Mikroorganismy se mohou spojovat do struktury, která jim pomáhá na povrchu přežívat. Právě proto může vnitřek láhve po několika dnech působit na dotek trochu kluzce, i když vypadá na pohled čistě.
Po týdnu: už nemusí jít jen o bakterie z našich úst
Čím déle láhev používáme bez pořádného umytí, tím více příležitostí mají mikroorganismy k množení. A nejde přitom pouze o to, co do lahve přeneseme při pití. Láhev se během dne dotýká našich rukou, pracovního stolu, batohu, kuchyňské linky nebo držáku v autě. Víčko odkládáme na různé povrchy a při otevírání na něj saháme prsty. Nejproblematičtější bývají místa, kterým při běžném oplachování nevěnujeme pozornost, závity, spodní strana víčka, brčka, ventily a především silikonová těsnění. Právě tam se může držet voda dlouho po dopití a tato místa se také obtížněji mechanicky čistí.
Jedním z prvních skutečně viditelných signálů bývá změna vůně a chuti. Voda může začít chutnat zatuchle, kysele nebo zkrátka divně. Láhev může po otevření nepříjemně zapáchat, přestože jsme do ní nalévali pouze čistou vodu. Často přitom není problém přímo ve stěnách lahve. Velkým zdrojem zápachu bývá víčko a jeho silikonové těsnění. V úzké drážce může zůstávat vlhkost, organické zbytky i mikroorganismy. Pokud těsnění nikdy nevyndáme, prakticky ho nikdy pořádně neumyjeme. U některých lahví proto může samotné vyplachování působit dojmem, že nepomáhá. Láhev je sice umytá, ale problém zůstává ukrytý ve víčku.
Plísně a další houby mají rády především vlhká prostředí. U lahve může být riziko vyšší zejména tehdy, když v ní zůstává voda dlouho, láhev se nečistí a zároveň se nechává uzavřená. Plíseň nemusí být zpočátku vůbec vidět. Později se však mohou objevit skvrny nebo povlak, zejména kolem víčka, závitů a těsnění. Černé, zelené, oranžové nebo růžové zabarvení ale automaticky neznamená jeden konkrétní druh mikroorganismu. Různé mikroorganismy mohou vytvářet různé barevné povlaky a samotná barva nám nedovolí spolehlivě určit, co přesně v lahvi roste.
Jaké bakterie se v neumyté lahvi mohou objevit
Spektrum mikroorganismů je široké a záleží na způsobu používání lahve, prostředí i samotné konstrukci. Mohou se zde nacházet běžné bakterie pocházející z úst a kůže, například zástupci rodů Staphylococcus nebo Streptococcus. Za určitých okolností se do lahve mohou dostat také bakterie z okolního prostředí, například některé druhy rodu Enterobacteriaceae, kam patří i E. coli. To ovšem neznamená, že každá bakterie E. coli nebo každý stafylokok automaticky způsobí člověku onemocnění. Některé mikroorganismy jsou běžnou součástí našeho prostředí a jejich pouhá přítomnost ještě není důkazem zdravotního problému.
Riziko se zvyšuje například tehdy, když láhev sdílíme s jiným člověkem, kontaminujeme ji znečištěnýma rukama nebo v ní necháváme dlouho stát nápoje, které podporují růst mikroorganismů. Čistá voda je z hlediska mikrobiálního růstu podstatně méně problematická než nápoje obsahující cukry a další živiny. Pokud do lahve naléváme džus, slazený nápoj, energetický nápoj, proteinový nápoj nebo třeba ochucenou vodu, zůstávají na jejích stěnách a ve víčku další látky, které mohou mikroorganismům poskytovat živiny. A právě proto může láhev po několika dnech bez čištění začít zapáchat mnohem rychleji. U nápojů jiných než voda je pravidelné mytí ještě důležitější.
Může nám z neumyté lahve být špatně? Ano, může, ale zdravý člověk může z neumyté lahve pít dlouhou dobu a nemusí zaznamenat žádný problém. To ale neznamená, že by si neměl osvojit základní hygienu a láhev pravidelně vymývat. Pokud se do lahve dostanou patogenní mikroorganismy, mohou za určitých okolností způsobit například zažívací obtíže, průjem nebo zvracení. Riziko je jiné u zdravého člověka a jiné u člověka se sníženou obranyschopností. Velmi důležitým faktorem je také sdílení lahve. Mikroorganismy, které pocházejí z úst jednoho člověka, se tím mohou dostat přímo k druhému člověku.
Dobrá zpráva je, že ve většině případů není potřeba láhev vyhodit. Základem je mechanické čištění. Láhev je vhodné umýt teplou vodou a prostředkem na nádobí a pořádně ji vydrhnout kartáčem. Nestačí pouze nalít vodu dovnitř a několikrát s ní zatřást. Zvláštní pozornost si, jak už jsme zmínili, zaslouží víčko, závit, brčko, náustek, ventil a silikonové těsnění. Pokud lze jednotlivé části rozebrat, je vhodné je rozebrat a umýt samostatně. Po umytí je důležité láhev nechat otevřenou a úplně vyschnout. Vlhké uzavřené prostředí je přesně to, čemu se chceme vyhnout. U odolných pachů nebo usazenin lze podle materiálu lahve použít vhodný čisticí postup doporučený výrobcem. Ocet může pomoci například s některými minerálními usazeninami, ale není univerzální dezinfekcí. Láhev nepotřebuje sterilitu. Potřebuje pravidelnou péči.
Pokud láhev používáme každý den, rozumným základem je umýt ji alespoň jednou denně, zejména pokud z ní přímo pijeme. Měli b\chom ji vnímat podobně jako sklenici nebo hrnek. Také bychom asi nepovažovali za normální pít celý týden z jednoho hrnku a pouze ho každý den znovu naplnit.
A přesně tak bychom měli přemýšlet i o lahvi na vodu. Největším problémem není to, že v ní žijí bakterie. Problémem je nechat je bez kontroly celé dny a týdny množit ve vlhkém prostředí. Jednoduché umytí, důkladné vyčištění víčka a úplné vysušení přitom většinu tohoto problému vyřeší.
Zdroje: Adventure, Indipendent, HYV, Kwench, Everyday Health
Související články