5 min

Český modelář má zlaté ručičky. Jeho RC model Tatra 148 zabral 1 100 hodin práce. Od té skutečné byste ji nepoznali

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Dokonalost jakéhokoli modelu je definována jediným parametrem: nakolik je k nerozeznání od skutečné předlohy. V tomto případě se blížíme absolutnímu vrcholu.

Český modelář má zlaté ručičky. Jeho RC model Tatra 148 zabral 1 100 hodin práce. Od té skutečné byste ji nepoznali

Zdroj: Josef Dojčar pro AutoŽivě.cz

Obsah článku

Že v téhle zemi máme některé jedince, kteří by ve svém „autíčkářském“ oboru mohli hrát první ligu, a to klidně evropskou, pokud ne rovnou světovou, je dostatečně známo. Ing. Petr Hrdlička, autor Favoritu, je rozhodně jedním z nich a psal jsem o něm nedávno. Josef Dojčar by mohl být dalším. A je celkem jedno, že jeho auto je o něco menší než originál. Ono to totiž není na první ani druhý pohled poznat. Pojďme se na jeden fascinující příběh stavby modelu legendární Tatry 148 podívat společně.

Patina je to, co odlišuje běžné modely od těch supervýjimečných

A úvodem musím dodat jedno malé, ryze soukromé modelářské vyznání. I já mám doma leccos sestaveného, i mne kdysi plastikové (a dnes RC modely) velmi zajímaly. Minulý čas proto, že na to již zkrátka nemám čas. 9 koček je 9 koček. Ale dokážu ocenit autentičnost a věrnost předloze, což beru za vrcholné umění modelařiny. Zkrátka když je to tak dobře provedené, že nepoznáte, jak je to v reálu velké. A nejvíc tomu pomůže patina, neboli uměle vytvořené opotřebení, stáří, zkrátka provoz.

A ta je, dle mého soudu, speciálně u tohoto modelu dechberoucí. A je to přesně tím, co odlišuje jakkoli drahý model z prodejny od opravdu piplavé, zdlouhavé práce Pana modeláře. A podobně fascinující je i samotný příbeh a stavba modelu. Pan Dojčar byl tak hodný, že když jsem ho oslovil s prosbou o vylíčení celého příběhu, neváhal, sepsal jej a doložil desítkami fotografií. Nechám tedy promluvit toho zcela nejpovolanějšího, samotného autora fascinující „malé“ Tatry:

Láska manželek k manželům se někdy zhmotní v netušený zázrak

„Za vznikem tohoto modelu stojí urputnost jedné ženy a nadšení majitele skutečného jeřábu. Oslovila mě s tím, že by chtěla svému manželovi věnovat k padesátinám funkční model jeřábu Tatra 148 AD 160. Její manžel totiž tento jeřáb vlastní a živí se prací s ním. V první chvíli jsem si byl jistý, že tento stroj v měřítku 1 : 14 funkční udělat nepůjde. Nemá téměř žádné skryté dutiny pro elektroniku a ovládání modelu. Dal jsem jí týden na rozmyšlenou a navrhnul jiné varianty Tatry. Po týdnu mi sdělila, že nic jiného nechce.“

„Nezbylo mi než začít shánět skutečný jeřáb poblíž mého bydliště. Do Plzně jsem to měl z Blanska dost daleko, a navíc to mělo být překvapení. Jeden jeřáb mi pomohli najít kluci – řidiči náklaďáků z fóra – nedaleko Rousínova. Sehnali mi i kontakt na jeho majitele, a tak jsem si domluvil návštěvu bývalého JZD a jeřáb si nafotil a poměřil. Pak následovalo přepočítávání a kreslení 3D modelu. Současně jsem začal s výrobou prvních částí modelu, u kterých jsem věděl, že měřítko dodržím a funkční budou.“

Takto přemýšlí a koná opravdový Pan konstruktér

„Konkrétně třeba hlavní rameno jeřábu jsem musel udělat větší, abych do něj dostal motor s převodovkou pro vysouvání druhého a třetího dílu. Tou dobou už jsem totiž věděl, že model bude napůl ovládaný hydraulicky a napůl elektricky. Objednal jsem nejmenší existující čerpadlo a rozvaděče pro ovládání podpěr jeřábu, tuším, že to bylo ze Španělska. Problém byl ale s hydraulickými válci. V měřítku, které jsem potřeboval, je nikdo nevyráběl, a tak jsem začal s jejich výrobou sám. Nikdy předtím jsem s hydraulikou neexperimentoval, a tak to byla v podstatě metoda pokus-omyl.“

„Buď mi válce tekly, nebo nefungovaly správně. Po mnoha pokusech se mi nakonec funkční udělat povedly a skutečným se i podobaly. Takhle jsem se postupně prokousával celou stavbou celkem rok a půl cca dvě hodiny denně, vždy večer po práci nebo o víkendech a dovolených. Podvozek už jsem v té době dělal sériově, tento dostal navíc jeden diferenciál do poslední nápravy. Přední nápravy mých modelů měly diferenciál všechny. Bylo to hlavně z důvodu hodně velké váhy modelu. Ta se vyšplhala až na 12 kg. Ostatní modely nevážily většinou víc než 4 kg.“

Jeden (dokonalý) model nestačí. Zkusíme ještě vlek a panely. Z betonu

„Většinu modelů jsem do té doby zvládnul vyrobit za zhruba 400 hodin, tento mi zabral kolem 1 100 hodin práce. Součástí modelu byl i vlek. Ten jsem si vymyslel sám, protože jsem chtěl dát modelu i trochu smysl. V osmdesátých letech jeřáby občas tahaly vlek, na kterém vezly různé nesmysly. Shodou okolností i tento oslavenec za svým jeřábem tahával vlek v počátcích své kariéry. Na vleku jsem chtěl mít něco, co by jeřábník mohl někam přivézt a složit a následně naložit a odvézt. V plánu byl kontejner, ale nakonec vyhrály panely.“

Patina na RC modelech zcela výjimečná

„Vyrobil mi je jeden čtrnáctiletý kluk a byly skutečně z betonu. Každý panel vážil 800 g. Jen byly jako nové, a tak jsem jim vtisknul patinu stejně jako celému modelu. A to byla další výzva. Patina byla do té doby téměř výhradně výsada plastikových modelářů. Na RC modelech ji prakticky téměř nikdo nedělal. Není jednoduché najít techniku na její vytvoření. Je vícero možností, jak to udělat, a i technik a barev, ale u RC modelu je důležité, aby na modelu i vydržela, když bude na větru a dešti a vystavena mechanickému namáhání.“

„Já jsem na její vytvoření použil akrylové barvy, které jsem po zaschnutí přestříkal bezbarvým lakem. Předtím jsem si důkladně nastudoval, jak vypadají pracovní stroje po letech používání a zhlédl mnoho videí, jak modeláři patinu dělají.“

Tolik slova pana Dojčánka. Speciálně k těm posledním pak musím dodat, že i jím zmíněná patina udělala ve výsledku onen rozdíl třídy, kterým se tento RC model liší od desítek a stovek podobných. A jak je patrné z videa, práce s patinou byla vskutku mravenčí a extra pečlivá. Nezbývá tedy než sejmout klobouk a vyseknout poklonu! Co říkáte, jak se vám „Tatrovka“ líbí?

Zdroj: AutoŽivě.cz

Autor: Michal Sztolár

Reklama

Další články z AutoŽivě.cz

Trvalo to "jen" 50 let. Lada Niva 2026 dostala konečně první airbag. Nový motor dává 80 % točivého momentu už od 1 000 otáček

Převodovka se ničí i tím, jak držíte řadící páku. Mechanici varují před zlozvykem, který dělá spousta řidičů

Ruka odložená na řadicí páce po přeřazení. Drobnost, která podle výrobců aut předčasně opotřebovává klíčové...

Klepání, pískání nebo kovový zvuk z motoru? Řidiči tyto zvuky častokrát ignorují, pak platí za opravy desetitisíce

Kovové chrastění z přední části motoru po startu trvá pár sekund. Právě ty sekundy ale dělí opravu za 15...

Mazda CX-5 z bazaru zmizí během dnů. Japonské SUV má skvělé recenze, spolehlivý motor a cenu, která dává smysl

Mazda CX-5 s benzinovým motorem dosahuje v nezávislém průzkumu spolehlivosti skóre 98,4 %. A v českých...

Tři písmena TIR na kamionech vidíte denně. Co doopravdy znamenají a proč jsou někdy přeškrtnutá, ví jen málokdo

Modrá tabule s bílými písmeny TIR nemá nic společného s typem kamionu ani s nebezpečným nákladem. Co tedy...

Tento článek byl publikován ze zdrojů AutoŽivě.cz

AutoŽivě.cz oslovuje řidiče, kteří chtějí mít přehled o tom, co se děje v automobilovém světě, ale zároveň hledají i konkrétní užitek – jak ušetřit, vybrat správný vůz nebo se vyznat v nových pravidlech. Texty jsou psané přístupně, často s lehkou dávkou nadhledu a s důrazem na čtivost. Vedle...

Český modelář má zlaté ručičky. Jeho RC model Tatra 148 zabral 1 100 hodin práce. Od té skutečné byste ji nepoznali

V letadle do Prahy na milánském letišti hořelo. 146 cestujících evakuovali

Pětice plzeňských hasiček se svlékla pro dobrou věc. Z lechtivých fotek vznikne nový kalendář i pexeso

V Havaně zavřeli zoologickou zahradu kvůli nedostatku elektřiny a vody

DNA nemusí mít jen čtyři písmena. Bakteriální enzym právě přečetl genetickou abecedu, která jich má osm

Sisi po atentátu sama došla 100 metrů na loď. Nikdo netušil, že za pár minut zemře