Když hyperrealista maluje obraz, nutí oko věřit, že vidí víc, než na plátně skutečně je. Odlesk na sklenici, kapka na kovu, textura kůže – to vše přidává vrstvy, které mozek přijme jako realitu. Holý tenhle princip pro první český Embraer C-390 Millennium obrátil. Místo aby objekt zvýraznil, rozložil ho. Tmavé a světlé plochy na trupu záměrně nenavazují na skutečný tvar letounu, některé partie opticky ustupují, jiné splývají s pozadím. Výsledek má pozorovateli ztížit odhad vzdálenosti, velikosti i směru letu. Nejde o dekoraci. Jde o funkční vizuální nástroj, který 6. července 2026 přistál na kbelské základně jako první stroj nové přepravní platformy české armády.
Proč malíř, a ne inženýr
Odpověď je prozaičtější, než by se čekalo. Vojenskou vizuální symboliku, od praporů přes znaky až po vnější podobu letounů, v Česku dlouhodobě řeší Vojenský historický ústav Praha prostřednictvím Komise vojenských tradic a symboliky. Holý v ústavu pracuje jako akademický malíř a pro armádu už navrhoval barevná schémata bitevníků AH-1Z Viper, vrtulníků UH-1Y Venom, vládního Airbusu A319CJ, letounu Challenger CL-601 i strojů L-159 Alca a L-410. Není to tedy nahodilé angažmá umělce zvenčí, ale zavedená institucionální role.
Co ale Holého odlišuje od běžného grafického designéra, je právě jeho práce s vizuální percepcí. Hyperrealistická malba vyžaduje hluboké porozumění tomu, jak oko automaticky čte tvar, hloubku a vzdálenost. U kamufláže tutéž znalost nepoužil k potvrzení reality, ale k jejímu narušení. Návrh vznikal od podzimu 2023 a ladil se pro skutečný trojrozměrný trup, různé úhly pohledu a měnící se světelné podmínky, tedy pro proměnné, které na monitoru nevidíte.
Vícebarevná kamufláž v éře radarů
Většina současných vojenských transportních letounů létá v jednobarevné šedi. Logika je jednoduchá: souvislá šedá snižuje kontrast vůči obloze. Český C-390 jde vědomě jinou cestou. Vícebarevné pole tmavších a světlejších segmentů nekopíruje očekávanou siluetu letounu, a právě to je podstata. Oko hledá tvar, který zná, a kamufláž mu ho odmítá potvrdit.
Nabízí se samozřejmě otázka: k čemu vizuální kamufláž v době, kdy protivník disponuje radary a termovizí? Odpověď je důležitá pro správné pochopení souvislostí. České materiály mluví primárně o oklamání lidského pozorovatele: střelce s ručně naváděnou zbraní, pozorovatele na zemi, pilota stíhačky při vizuálním kontaktu. Přežití v prostředí moderních hrozeb řeší C-390 jinak: systémem vlastní ochrany, který je součástí výbavy. Kamufláž tedy není náhražkou elektronické obrany. Je její doplňkovou vrstvou, která cílí na nejstarší senzor na bojišti: lidské oko.
Pro srovnání: maďarské KC-390 létají v jednobarevném modrošedém nátěru, který tamní obranný resort označuje jako barvu vzdušné převahy. Maďaři sázejí na splývání s pozadím. Český přístup přidává navíc aktivní rozbití obrysu. Podle nás je to promyšlená volba pro armádu, která počítá s nasazením v rizikovějších scénářích, kde transportní letoun nemusí mít luxus letět bez vizuálního kontaktu s protivníkem.
Od lakování po výcvik
Převod Holého návrhu na skutečný trup nebyl triviální. Grafika, která na obrazovce vypadá správně, může na zakřiveném povrchu letounu ztratit zamýšlený efekt. Lakovací proces v brazilském závodě Embraeru navíc vyžadoval stříkání po částech kvůli krátkému časovému intervalu mezi nanesením základní a vrchní barvy. Na místě kontroloval realizaci major Aleš Štancl z kbelské základny společně s týmem výrobce. Hotový nátěr byl schválen 20. června 2026.
O šestnáct dní později, 6. července, stroj přistál na 24. základně dopravního letectva Praha–Kbely. Armáda měla v tu chvíli přeškolených šest pilotů, šest palubních techniků a dvanáct pozemních techniků. Po příletu následuje šestiměsíční zácvik s brazilskými instruktory a plná certifikace českých posádek se očekává do tří měsíců od jeho ukončení. Druhý C-390 ve stejné kamufláži (lišit se budou jen identifikační čísla a jména) má armáda převzít v prosinci 2027.
Co umí stroj pod kamufláží
Kamufláž je viditelná vrstva, ale pod ní je letoun, který české vzdušné síly dosud neměly. C-390 Millennium nahrazuje stárnoucí platformy a přináší schopnosti, které dosud vyžadovaly improvizaci nebo spojeneckou pomoc:
- Přeprava nákladu a osob včetně těžké techniky, zdravotnických transportů a evakuačních letů; právě zkušenosti z Afghánistánu a Súdánu byly jedním z hlavních argumentů pro pořízení.
- Výsadkové operace s padákovým shozem nákladu.
- Hašení s modulem MAFFS II o kapacitě až 12 000 litrů vody, což je čtyřnásobek kapacity třítisícilitrového bambivaku používaného u dosavadních Mi-17.
- Tankování za letu, podpora speciálních sil a pátrací a záchranné mise.
První letoun ponese jméno brigádního generála Karla Tomana Mareše, táborského rodáka a prvního velitele 311. československé bombardovací perutě RAF. Jde o symbolickou vazbu na tradici československého vojenského letectva, která se na trupu potkává s kamufláží navrženou ve zcela současném duchu.
Na kbelské ploše teď stojí transportní letoun, který spojuje brazilskou inženýrskou platformu, českou malířskou tradici optické iluze a pragmatickou úvahu, že v některých scénářích může rozhodovat i několik sekund zmatení pozorovatele. Holého plátna visí v galeriích a nutí diváka věřit, že vidí skutečnost. Jeho kamufláž létá nad krajinou a nutí pozorovatele pochybovat, jestli vůbec vidí letoun.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Tereza Říha