Jednou ze zbraní, kterou v posledních týdnech podpořily Velká Británie a Švédsko vojenské schopnosti Ukrajiny, je i protipancéřová řízená střela krátkého dosahu NLAW. Ta by podle odborníků mohla mít klíčovou roli při městském boji a obraně proti ruské obrněné technice. Jaká je historie této zbraně? A jaké jsou její parametry a slabiny?
Náhrada za veterány studené války
NLAW, označovaná také jako MBT-LAW (Main Battle Tank and Light Anti-tank Weapon) nebo RB-57, vznikla ve spolupráci britských a švédských odborníků. Projekt byl zahájen v roce 2002 s cílem nahradit zbraně z dob studené války a poskytnout pěchotním jednotkám přenosnou a přesnou zbraň na obranu proti tankům na krátkou vzdálenost.
Systém NLAW vyvinuly společnosti Saab Bofors Dynamics a Thales Air Defence ve spolupráci s britským ministerstvem obrany jako společný projekt Velké Británie a Švédska. Využívá technologie odvozené ze systémů BILL 2 (bojová hlavice a navádění) a AT4 CS (schopnost navádění v omezeném prostoru). Konečná montáž a testování probíhá v zařízeních Thales Air Defence v Belfastu v Severním Irsku.
Zdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY Metr dlouhá zbraň na jedno použití váží pouhých 12,5 kilogramů. Střela ráže 150 milimetrů má účinný dostřel mezi 20 a 600 metry na statické cíle nebo až 400 metrů pro pohyblivé cíle. Podle neověřených informací jsou nejnovější střely NLAW údajně vybaveny naváděcím softwarem, který zvyšuje přesný dostřel na 800 metrů. Maximální dostřel je pak 1 000 metrů. Hlavice NLAW dokáže prorazit až 500milimetrový homogenní pancíř.
NLAW si cíl najde
Na rozdíl od většiny lehkých protitankových zbraní má střela NLAW naváděcí systém „Predicted Line of Sight“, kdy obsluha sleduje pohybující se cílové vozidlo v zaměřovači odpalovacího zařízení se zvětšením 2,5x po dobu 3 až 5 sekund před odpálením. Střela pak pomocí inerciálního řídícího systému doletí na místo, kde by se cíl, podle výpočtů zaměřovacího počítače získaného z trajektorie cíle, měl nacházet, když by pokračoval v jízdě stejným směrem a rychlostí. Což se na blízké vzdálenosti, na které je střela NLAW používána, děje s více než 90% pravděpodobností.
Zdroj fotografie: Christoffer Lomfors / Saab AB Kromě běžného režimu přímé palby může střela NLAW použít také režim útoku shora. Střela si „nadletí“ jeden metr nad cíl. Ve chvíli, kdy je nad ním, spustí se „dolů“ na cílové vozidlo. I u mnoha moderních obrněnců je horní pancíř stále poměrně tenký (stále však mluvíme o centimetrech).
Tato taktika může vyřadit tank s čelní ochranou přesahující udávanou průbojnost střely. Tento systém rovněž umožňuje zaměřování vozidel skrytých za nějakou překážkou. NLAW lze samozřejmě použít i proti stavbám a blízkým palebným ohniskům nepřítele.
Střelec může být v klidu
Zbraň je velmi rychle připravena k palbě. Vycvičenému vojáku k odjištění, zaměření a palbě z NLAW údajně stačí pouhých 5 až 6 sekund. Systém „studeného startu“ pak střelu vymrští stlačeným plynem z odpalovací trubice před zážehem raketového motoru zhruba rychlostí asi 40 m/s. Raketový motor pak ve vzdálenosti několika metrů od střelce provede svůj zážeh a střelu urychlí na rychlost 200 m/s (asi 0,7 Mach).
Systém „studeného startu“ umožňuje bezpečné použití zbraně ve vnitřních prostorách objektů či v případě, že za střelcem je blízko pevná překážka. Také vojáci u střelce jsou při jeho odpalu NLAW dost daleko od zážehu raketového motoru střely, aby byly v bezpečí a nehrozilo jim zranění. Bezpečnost střelce zajišťuje i systém „vystřel a zapomeň“ (Fire and forget). Po vystřelení z NLAW se střelec může rychle přesunout z odpalovací pozice.
Naváděcí systém střely NLAW není citlivý na většinu klamných cílů a protiopatření „soft-kill“, ačkoli cílové vozidlo by teoreticky mohlo zastavit nebo změnit kurz, aby se vyhnulo zásahu. Relativně nízká trajektorie přiblížení k tanku NLAW však znamená, že může být zneškodněn některými systémy aktivní ochrany kinetického ničení používaného na moderních tancích.
Osvědčená v boji
NLAW je skutečným produktem mezinárodní a mezifiremní spolupráce. Komponenty na řízenou střelu dodávají firmy BAE, Saab, Thales a americká firma Raytheon. Cena za kus není malá. V roce 2008 stál kus 20 000 liber (v přepočtu 621 000 Kč) a její životnost je 20 let. NLAW si samozřejmě pořídily země, kde vznikla, tedy Švédsko a Spojené království. Vedle toho byla zbraň exportována do Finska, Lucemburska, Indonésie, Malajsie a Saúdské Arábie, která je použila v bojích v Jemenu.
Zdroj fotografie: Hans Berggren / Saab AB Dodávky NLAW na Ukrajinu začaly v lednu, kdy z Velké Británie, ze základny Brize Norton, letecky přišlo 2 000 kusů na leteckou základnu v Borispolu. S nimi přiletělo i 30 britských instruktorů, kteří měli vycvičit ukrajinské vojáky v zacházení se zbraní. Uvádí se, že dokonalé ovládnutí zbraně lze zvládnout za 72 hodin tréninku. V posledních dnech oznámilo Švédsko, že Ukrajině věnuje dalších 5 000 střel NLAW.
Dědictví 2. světové války
První protitankové ruční zbraně vznikly za 2. světové války. Bazooka, Panzerfaust, Panzerschreck nebo méně známý a úspěšný PIAT prokázaly, že pěchotní protitankové zbraně krátkého dosahu mají svou hodnotu. Přinutily nepřátelská obrněná vozidla udržovat si odstup od nepřátelské pěchoty a jejich postup bez ochrany vlastní pěchoty se stal velmi obtížným.
Zdroj fotografie: U.S. Department of Defense Current Photos / Public Domain Během studené války nabídly mnoha povstalcům v různých gerilových válkách praktické přenosné pancéřovky, jako jsou RPG-7 a LAW, palebnou sílu, která jim umožnila porazit obrněná vozidla, jež by jinak nedokázali ani poškodit.
Jako zvláště účinné se protipancéřové zbraně ukázaly na městském bojišti, kde ztrácejí obrněnce manévrovací prostor a výhled. Trpkou zkušenost s bojem v městském prostředí má ostatně za sebou i ruská armáda. V první bitvě o Grozný v prosinci 1994 zaplatila Moskva krvavou daň, kdy čečenští povstalci zničili desítky ruských tanků převážně pomocí raketometů krátkého dosahu. Přesně pro takové bojiště byla NLAW stvořena.
Špatná strategie
Přejít na Ukrajině na boje ve městech by však bylo tragédií. Znamenalo by to smířit se s tím, že velká města budou v bojích těžce poničena a že v nich zemřou stovky či tisíce civilistů. Navíc ruská armáda nakonec přece jen vymyslela brutální metodu, jak se vypořádat se silně bráněnými městy. Když ruské jednotky v roce 1999 znovu postupovaly Grozným, systematicky ho srovnávaly se zemí dělostřelectvem. Zároveň se pomalu plížily vpřed průzkumné jednotky, které identifikovaly nepřátelská hnízda odporu.
Bohužel pro Ukrajinu moderní ruská vojenská doktrína „bezkontaktní války“ klade důraz na ničení nepřátelských sil na velké vzdálenosti pomocí dělostřelectva podporovaného prostředky pro dálkové sledování, dnes například drony. Tanky a pěchota se spíše drží zpátky a kryjí artilerii. Podle této doktríny je většina ničení nepřátelských sil dosahována na vzdálenost, na kterou cíl jednoduše nemůže palbou odpovědět.
Ukrajinská výhoda a slabina NLAW
Ukrajinské síly se samozřejmě snaží využít terénu a přírodních úkrytů, aby se vyhnuly soubojům v palbě na velké vzdálenosti a přepadávaly ruské síly na pro sebe výhodnějších vzdálenostech pro střet. Hlavně Východní Ukrajinu z velké části tvoří otevřené roviny s nedostatkem přirozeného krytí. Ukrajinci tuto nevýhodu ale přetavili v obrovskou výhodu.
Když po komunikacích již projely hlavní síly Ruské armády, partyzánskou taktikou z úkrytu ze zálohy útočí na nekryté nepřátelské zásobovací kolony přesunující se za nimi. Tady se NLAW skvěle osvědčuje a je zřejmé, že velení ukrajinských sil tuto taktiku bude chtít uplatňovat stále více. Pokud se vpředu jedoucí dělostřelecké systémy útočníka nedostanou do palebných pozic, nemohou ohrozit obránce. Stejně tak bez paliva a munice budou k ničemu.
Trochu jiná je situace na běžném bojišti na čáře dotyku. Ačkoli má NLAW větší dosah a přesnost na větší vzdálenost než zbraně typu RPG nebo LAW, stále nedosahuje účinku výkonných protitankových řízených střel (ATGM), jako jsou TOW, Javelin nebo Kornet, které mohou zničit tanky na vzdálenost několika kilometrů. Dlouhý dostřel nejenže zvyšuje možnosti obránců, ale také zvyšuje pravděpodobnost, že protitankový tým dokáže po výstřelu přerušit kontakt s nepřátelskými silami a uniknout odhalení a odvetě po střelbě.
Javelin je dnes užitečnější
NLAW tedy nejvíce pomáhají ukrajinským jednotkám, pokud se jim podaří dostat ruské síly do úzkých v relativně kontaktní partyzánské válce, ale nemají šanci proti Ruskem preferované taktice ostřelování nepřátel z velké vzdálenosti. Naproti tomu mnohem dražší rakety Javelin, které USA dříve dodaly Ukrajině v omezeném množství 77 odpalovacích zařízení a 540 raket, jsou podstatně flexibilnější a efektivnější zbraní v tomto způsobu vedení bojů a s dosahem až 4 000 metrů mohou útočníkům způsobit citelnější ztráty.
I zbraně typu JAVELIN však mohou být potlačeny ruským dělostřelectvem pálícím z větších vzdáleností, když je podporováno drony. Nezáviděníhodná situace Ukrajiny spočívá v tom, že zbraně delšího dosahu a přesné zbraně pro pozemní útok, které potřebuje k obraně a protiútokům vůči ruskému letectvu, raketám a dělostřelectvu, jsou příliš drahé a složité na to, aby je bylo možné snadno dodat jako NLAW. Obvykle také vyžadují měsíce, ne-li roky výcviku obsluhy a rozsáhlou infrastrukturu.
Kterou zbraň by měli nyní Ukrajinci dostat?
Zdroj: ArmádníZpravodaj.cz
Autor: Redakce ArmádníZpravodaj
BetterLife|
V Telce|
ReadZone|
NESPECHEJ.cz|
Techzpravy.cz|
Zprávy | Aktuálně.cz|
GrapesMag|
Umíme poradit|
Cooky.cz|
Dotekomanie.cz|
FAJNTIP.cz|
Inregion.cz|
