V současném vzdušném souboji hraje významnou roli ohrožování systémů protivzdušné obrany ze strany bojových letounů. Sice byly postaveny proto, aby takové hrozby eliminovaly, ale rozhodně to nemají tak jednoduché , jelikož na ně mohou letadla rovněž zaútočit a významně je poškodit, eventuálně rovnou zničit. Vyrovnaný by byl třeba souboj ruského systému S-400 a amerického bojového letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon .
S-400 teoreticky zasáhne na 400 km V případě, že bychom proti sobě postavili letoun F-16 a systém S-400, předvídat výsledek souboje je de facto nemožné – záleží totiž na mnoha okolnostech. Jednodušší je to asi posoudit ze strany pozemního systému protivzdušné obrany, jehož úloha je jednoduchá – musí svými radary letoun zaměřit a poté na něj odpálit střely . ArmyRecognition uvádí, že jeho nejlepší střely mají dosah až 400 kilometrů, ačkoliv v praxi na tak velkou vzdálenost cíle nezasahují. Nejlepší radary je pak mohou vidět zhruba na 600 kilometrů, uvádí Wikipedia .
i Zdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY Odpalovací vozidla systému S-400 Ani odpálení střel na F-16 však v žádném případě neznamená, že ji zasáhnou a zničí. Northrop Grumman na svých stránkách uvádí, že je vybavena systémem elektronického boje, který je schopen radary nebo střely s radarovým naváděním – což je případ těch odpalovaných z S-400 – různým způsobem zmást . Díky varovnému systému navíc pilot ví, že na něj nějaká střela letí, a může tedy adekvátním způsobem reagovat. Například se může pokusit se jí vyhnout, ale nejenom z tohoto důvodu bývají standardně na cíl odpalovány dvě.
AGM-88 z F-16 se na radar navede sama F-16 disponuje hned několika způsoby, jakými může S-400 zničit, i když přesnější by bylo spíše říci poškodit. Ruský systém se totiž skládá z více jednotlivých a oddělených částí, od radaru přes velitelské centrum až po několik odpalovacích vozidel, přičemž ani nemusí být na jednom místě. Vyřazení jedné části tak neznamená zničení systému, ale jeho poškození , ale i tak může často fungovat a bojovat. Třeba ke zničení radaru používá F-16 protiradarovou střelu AGM-88 HARM, která se navádí na signál radaru a její dolet je 160 km, uvádí Wikipedia .
Ovšem letoun může zaútočit jinak, i když v tomto případě musí znát přesnou pozici S-400, respektive nějaké jeho části. K útoku lze použít například řízenou střelu AGM-158 JASSM. Naváděná je prostřednictvím GPS a je velice přesná. Existuje ve více variantách, nejschopnější verze má dolet až 1 600 kilometrů , uvádí MissileThreat . Letoun tak střelu může odpálit mimo dosah raket z S-400. Na druhou stranu je možné střelu nejspíše zmást systémy na rušení signálu GPS, což dává PVO jakousi šanci na přežití. Může ji i sestřelit.
VIDEO
Ruský systém protivzdušné obrany S-400 v akci